Vojto, vítám Vás v Hodoníně. Co ve Vašem rozhodování o tom, kde budete hrát v příští sezoně, převážilo na stranu Baníku?

Nejprve bych Vám chtěl poděkovat za velmi milé přivítání. Rozhodně mě baví fanouškovská základna a rád budu součástí plánovaných cílů Baníku.

Jste odchovancem Zlína a už v žákovských kategoriích jste byl hodně produktivní. Vaše statistiky hovoří o tom, že Vám nedělá problém vystřelit ani přihrát. Volíte spíše střelu z každé pozice nebo spíš raději vždy hledáte prostor pro přihrávku?

Pokud mám čas a prostor tak určitě rád nahraju.

V mládeži jste si svými výkony řekl o pozvánku do reprezentace. Nejprve do U16, poté i do „sedmnáctky“. Obléct repre dres je asi sen každého malého hokejisty. Bral jste své starty v reprezentaci jako splnění jednoho z dětských hokejových snů?

Za starty v reprezentaci jsem samozřejmě rád, ale za splnění snu bych to nepovažoval.

V sezoně 2019-20 jste jako kapitán zlínské juniorky ovládl bodování turnaje O Pohár DHL a dveře do áčka Beranů se Vám otevřela dokořán. V následujícím ročníku jste si připsal 18 startů v extralize, ve kterých jste vstřelil dva góly a k nim přidal i dvě asistence. Váš rozlet ale zabrzdilo nepříjemné zranění…

Zranění se přihodilo v Karlových Varech, potřeboval jsem jen čas se dát zase dohromady.

V příštím ročníku jste za Berany odehrál jen jedno utkání. V šestém kole při výhře Zlína v Liberci jste na ledě strávil jen šest minut a další jste už nepřidal a dlouhé měsíce jste pak nenastoupil do žádného zápasu. Obnovilo se Vám zranění z minulé sezony?

Ne, neobnovilo. Jen trénovat a nehrát vás časem přestane bavit. Od trenérů jsem nedostal šanci a se situací, v jaké Zlín tehdy byl, by nebyl spokojený asi nikdo.

Na konci sezony 2021-22 jste si ale spravil chuť, když jste s druholigovým italským týmem Unterland Cavaliers vybojoval postup do tamní nejvyšší soutěže. Jaké máte na tento úspěch vzpomínky?

Byla to jízda. Přijel jsem tam a hned týden na to jsem v základní hrací části přispěl gólem a poté rozhodl v prodloužení a vyhráli jsme „italský pohár“ Coppa Italia. Poté jsme se připravovali na playoff a dotáhli jsme to do vítězného konce. Ze začátku jsem vnímal podporu od managementu, že je to určitá vize, ale všichni věděli, že ne moc reálná. O to víc jsme byli šťastní, když se nám povedlo postoupit.

Druhá italská liga není pro české hráče úplně běžnou destinací. Jak se zrodil Váš příchod pod Alpy?

Tehdy jsme se domluvili s trenérem jednoho alpského klubu, který tam dříve působil a sjednali přestup. Stěhování bylo velmi hektické. V neděli jsme se domluvili a v úterý jsme už byli na místě.

Itálie je mezi českou hokejovou veřejností vnímána jako „exotika“. Jaká jsou specifika italského hokeje a největší rozdíly v porovnání s hokejem u nás?

Jak se to vezme. Každý klub je samozřejmě trochu jiný, ale v hokeji samotném rozdíl téměř nebyl. Náš trenér byl Fin a většina kabiny byli kluci, kteří měli německé či rakouské kořeny, popřípadě dvojí občanství. Trenér od nás vyžadoval vysokou míru disciplíny a poctivosti. Každý dělal navíc, ne protože musel, ale protože chtěl. Měli jsme velmi nízký věkový průměr a byli jsme nejmladším týmem v lize. Možná díky tomu jsme byli soudržní a v kabině jsme si rozuměli.

Rozhodně se to nedalo kvalitativně porovnat s hokejem, který se hrál geograficky níže v Itálii. Stadion v Neumarktu je ale nový a moderní. Lékařská a fyzioterapeutická pomoc byla také na vysoké úrovni. Fanoušci se rozjeli až při playoff, do té doby chodili na hokejová utkání spíše jako do divadla. Nikdy jsem ale na druhou stranu nepotkal opilého fanouška nebo někoho, kdo by se nehezky při zápase choval a pobuřoval, ať už z domácích nebo hostů. Tohle se tam na hokeji moc nenosí.

Jak šlo do tuhého, tak chodilo samozřejmě na zápasy více a více lidí a fanouškovská základna a kotel se zněkolikanásobil. Atmosféra, která panovala při posledním finálovém zápase, byla ohromující. I přesto, že se zápas hrál venku, jsem rád, že jsme to dotáhli do vítězného konce a postoupili tak od Alpské ligy. Vzpomínám na toto období velice rád. Bydleli jsme u obrovského jezera mezi vinicemi a vysokými horami, občas jsem zašel i na ryby.

Po sezoně jste se vrátil domů do Česka. Nebyla možnost pokračovat na jihu Evropy, nebo jste pro návrat rozhodl sám?

S vedením klubu jsme se nedohodli na prodloužení smlouvy.

Vaše další kroky vedly do Vyškova. Čekal jste před začátkem sezony, že se s druholigovým nováčkem probojujete až do semifinále playoff?

Že se dostaneme až do semifinále, to jsem určitě nečekal. Nevěděl jsem vůbec, co od sezony očekávat. Naše výsledky ale byly příjemným překvapením a konečné umístění třešničkou na dortu.

V prvním kole jste se utkali právě s Baníkem. Vy osobně jste svému tehdejšímu týmu pomohl k postupu třemi kanadskými body ve čtyřech zápasech. Jak na sérii Vyškov – Hodonín s odstupem času vzpomínáte?

Celá série byla velmi vyrovnaná a bojovná. Ve Vyškově jsem cítil velmi slabou podporu fanoušků, což mě v porovnání s hodonínskou atmosférou velmi zklamalo.

Vím o Vás, že jste vášnivým rybářem. Jedním z partnerů Baníku je i Needs For Carp, největší prodejna a e-shop s rybářskými potřebami na jižní Moravě. Už jste se někdy byl v prodejně v Rohatci, kde Needs For Carp sídlí, podívat?

Tak to jsem nevěděl. Zatím jsem tam nebyl, ale určitě rád navštívím.

Rybaření je mezi hokejisty celkem častým koníčkem. Na první pohled se akční sport jako je hokej a klid na rybách k sobě úplně nehodí. Co na trávení času u vody máte nejraději?

Je to přesně to zmiňované ticho a klid. A také určitý typ napětí, protože nikdy nevíte, co se vám za chvíli objeví na háčku.

O rybářích se často říká, že při „chlubení se svými úlovky“ rádi přehánějí. Jaký je Vás největší rybářský úlovek?

Pravděpodobně to bude asi jeseter 137 centimetrů a 50 kilogramů.

Paradoxem je, že rybáři sami velmi často ryby vůbec nejí. Do které kategorie patříte Vy?

Máte pravdu, ani u mě to není výjimkou. Rybu si dám jen velmi zřídka, a když už, tak třeba lososa nebo pstruha.

A jedna klasické otázka – na Vánoce má být kapr nebo řízek?

Kapra nejím a ani ho doma na Vánoce neděláme. Takže rozhodně řízek na rozjezd a poté si dám symbolicky lososa.

Kromě rybaření máte moc rád i psy. Pořád sníte o tom, že jednou budete mít pořádnou psí smečku?

Moje láska ke psům vznikala tak nějak od malička. Jako malý si pamatuju našeho německého ovčáka, který byl úžasný a bylo mi jasné, že psa po svém boku během života tak nějak musím mít. Už delší dobu mám sibiřského huskyho, kterému se maximálně věnuju. Chodíme rádi do lesů, k vodě, na výšlapy, brávám si ho s sebou na ryby, bydlel se mnou dokonce i v Itálii. Psí smečku bychom jednou chtěli mít a pořád je to můj velký sen.

Když nejste na zimáku nebo s pejsky, co ještě rád děláte ve svém volném čase?

Velmi rád hraju fotbal, takže když je čas, zajdu si s klukama zahrát. Samozřejmě se nejvíc věnuju rodině.

Děkuji za rozhovor.