Anketa „Díky, trenére“ je sportovně-společenská akce určená trenérům, kteří vedou pravidelně alespoň jednoho svěřence, jemuž je maximálně 15 let a kterou pořádá spolek Díky, trenére. Soutěž je určena trenérům starším 18 let jakéhokoliv sportu, který zaštiťuje oficiální sportovní svaz. Soutěže se mohou zúčastnit i dobrovolní trenéři, kteří nevlastní trenérskou licenci.

Letos se koná již šestý ročník. Hned ve druhém roce ankety putovala cena pro nejlepšího Trenéra mládeže do Hodonína. Z titulu pro rok 2016 se radoval trenér malých fotbalistů z FK Hodonín Michal Bíza. V pěti předchozích ročnících se zatím jen jednou radoval z vítězství hokejový trenér, stalo se tak vloni, kdy si vítězství připsal David Vinš z HC Vimperk. Naváže Vít Černohous na svého jihočeského kolegu? Držíme palce!

Dosavadní vítězové ankety

Vít Černohous: Kdo mě zná, tak ví, že bez srandy to nejde

Vítku, moc gratuluji k postupu mezi nejlepší osmičku v anketě „Díky, trenére“. Co pro Vás tento úspěch znamená?

Moc děkuju! Hodně si toho vážím, udělalo mi to radost, když jsem se to dozvěděl. Tak trošku mě to utvrdilo v tom, že moje rozhodnutí skončit s hokejem a vrhnout se do trénování naplno nebylo chybné, to je jedna věc. Druhá věc je ta, že to není jen o mně. Mám kolem sebe lidi, díky kterým se cítím dobře, ať už jsou to lidi na zimáku v Přerově, kterým jsem obrovsky vděčný, nebo budoucí manželka. Cítím, že si to v Přerově sedlo, teď už tady pár měsíců bydlíme, takže poznáváme Přerov a okolí a musím říct, že první dojem z vlakového nádraží, který má asi každý, se nám vytratil, když jsme poznali úplně jinou část Přerova. Jsme tu spokojení.

Jakým způsobem jste se do prvotní nominace ankety dostal?

Nominace vzniká tak, že trenéra z jakéhokoliv odvětví může nominovat někdo z jeho okolí. Mě nominovali rodiče dětí, které v Přerově trénuji a o to je to pro mě vzácnější. Toho si hrozně vážím.

Ze všech nominovaných vzešla semifinálová šestnáctka. Tu vybírali pořadatelé ankety i na základě doplňujících otázek. Co například organizátory zajímalo?

Otázky byly různorodé. Bavili jsme se o mých hokejových začátcích, proč jsem udělal rozhodnutí, které jsem udělal, jak se žije v Přerově, koho dále kromě dětí trénuji až po každodenní proces od rána do večera. Je pravdou, že to nebylo jen o hokeji.

Kromě rozhovoru s Vámi tvůrci připravili také videomedailonek. Už se známe nějakou dobu a musím říct, že jsem Vás snad nikdy neviděl zamračeného. Předpokládám, že při výrobě medailonu jste si užili spoustu legrace?

Já si myslím, že kdo mě zná, tak ví, že bez srandy to nejde (směje se). Mám zkrátka rád smích. Musím ale říct, že celkové povídání bylo moc příjemné. Tuto soutěž dělají lidé, kteří se zajímají o trenéry a sami se v prostředí sportu pohybují, takže rozhovor byl příjemný. I jim patří dík, za to, že něco takového u nás vůbec vzniklo.

Přes semifinále jste se prokousal až do finálové osmičky, která byla představena v pondělí 12. října. Co Vás v souvislosti s anketou nyní čeká?

Teď ještě čekám na konkrétní informace ohledně posledního kroku, ale dopředu už vím, že se má 8. listopadu v Praze uskutečnit finálový den, kde bude každý trenér před ostatními a porotou ukazovat svá oblíbená cvičení. Podle toho se vybere finálová čtyřka a pokračuje se nejspíš dál, ale jak říkám, zatím sám moc nevím, co přesně na mě čeká. Každopádně se těším na pokec s ostatními trenéry z jiných sportů. Očekávám i to, že se hodně od ostatních budu inspirovat.

Děkuji za rozhovor a přeji ve finálovém souboji hodně štěstí.

Já také moc děkuji a chtěl bych na závěr pozdravit všechny, kdo hodonínský hokej sledují nebo se o něj starají. V Hodoníně jsem zažil krásné roky a moc rád se tam vracím. I Hodonínu patří díky, tam jsem s trénováním začínal.