Jaké jste měli před sezonou cíle a podařilo se je naplnit? Jak jste spokojen s umístěním mužstva?

Co se týká cílů před sezonou, tak jsou v těchto kategoriích jednoznačné. Rozvíjet naše hráče komplexně, to znamená nejen po té specifické čili hokejové stránce, ale především po té lidské. Myslím si, že rozvojem té specifické přípravy, ve spojení s rozvojem správného chování, můžeme vychovat člověka, který může být později úspěšný v životě. Doba je taková, že někteří mají problém pozdravit svého trenéra atd. A to je téma výchovy, o kterém se baví hodně pedagogů, trenérů a lidí v různých profesích. Tady bychom se mohli bavit hodiny.

Dalším úkolem této sezóny bylo také vzdělávání rodičů. Šlo nám o to, aby pochopili, že rodinné zázemí a všestranná sportovní gramotnost v rodině je důležitý faktor pro další budoucí specifický trénink.

A jestli se ty cíle podařilo naplnit, tak to ukáže jen čas, co si z toho kdo vzal. Věřím, že zde máme hodně kvalitních lidí ať už v řadách hráčů, rodičů, trenérů, vedení atd., kteří jsou na správné životní cestě. A tímto bych jim chtěl poděkovat za spolupráci, čas a energii, kterou tomu dávají, bez těchto lidí by to určitě nešlo.

Myslím si, že umístění kategorií, které jsem vedl jako hlavní trenér, není až tak důležité. Tím nechci říct, že bychom nechtěli být v tabulce na horních příčkách, ale je zde hodně proměnných, které zkreslují celkový dojem a výkonnost jednotlivce. Musíme vzít v úvahu biologický věk hráčů, vnitřní motivaci a spoustu jiných věcí.

Před sezonou se na ZS měnilo osvětlení, kvůli čemuž došlo k posunutí nástupu na led. Ovlivnil tento fakt nějak výkony mužstva?

Za nové osvětlení jsem rád, takže děkuji těm, kteří se zasloužili o to, že je tu máme. Je hezké a účel splňuje. Aspoň tedy podle mého laického pohledu.

Co se týká posunutí přípravy, tak si myslím, že pozdější nástup na led nehrál až takovou roli. Od kategorie dorostu by už mohl být malý problém vzhledem k odlišným potřebám na tréninkový proces. A v mládežnických kategoriích od 2. třídy po kategorii starších žáků problém nebyl.

Myslím si, že výkon jednotlivých mužstev od 2. třídy do 5. třídy nebo mladších žáků ovlivňují především jejich vývojové etapy, psycho-sociální stránka, tréninkový věk a také všestranná příprava ve spojení se specifickým tréninkovým procesem, rodinou atd., takže tohle určitě neovlivnilo výkony v mládežnických týmech.

Jak jste byl spokojen s přístupem hráčů k tréninku a jejich docházce? Musel jste v tomto ohledu řešit nějaké problémy?

Tady bych nepoužil slovo spokojen, ale jsem spíš pozorovatel, jakým způsobem kluci reagují na jednotlivé typy zatížení. Určitě také vnímám, z jakého prostředí, jestli školního nebo rodinného, kluci do tréninkového procesu jdou. Pokud někdo hledí do telefonu do jedné hodiny v noci, nebo tráví hodně času nejen na telefonu, ale i na PC a pak ani pořádně nepracuje v tréninku i mimo trénink, tak jak asi může vypadat jeho výkon.

Pokud děti nemají vnitřní motivaci do tréninku nebo do utkání, tak se potom můžeme s rodiči do nekonečna bavit, proč výkonnost nejde nahoru a nebo proč z toho nemají radost. Věřím tomu, že tu jsou děti, které jsou motivovány a vedeny velice dobře, ale také ty, co jsou odměňovány financemi.

Víte, upřímně, dneska ty děti mají víc, než by měly mít a doba blahotybu s kombinací toho, že jim rodiče neumožní udělat chybu a nebo, že za ně stále něco dělají atd., je podle mě špatně. Vím, že jim rodiče chtějí pomáhat a udělat pro ně to nejlepší, ale to, co se někdy děje ve společnosti, je zarážející. Musíme si uvědomit, že my jsme součást společnosti a jestli chceme mít v budoucnu slušné lidi, kteří znají aplikaci a význam slov jako respekt, pokora, pracovitost, tak budu jedině rád.

Bohužel si někteří z nich myslí, že hrají hokej automaticky, ale nevidí to, že rodiče musí tvrdě pracovat, aby to zaplatili. Nevidí to, že je podporují, když se nedaří, vozí je na tréninky a dělají hrozně moc věcí okolo. Uvolňují se z práce a dělají pro děti mnoho dalších neviditelných věcí, aby mohly hrát hokej. Často jsem dětem říkal, jděte domů a poděkujte rodičům za to, co pro vás dělají.

Takže nedokážu v tomto směru přesně říct, jestli je dobré být spokojen či nespokojen, ale jsem si ve sportu a v životě vědom toho, že jedno bez druhého nejde. Je to dynamický proces, který je ze dne na den jiný. Docházka hráčů byla přirozená, zranění, nemoci a vše, co k tomu patří.

Jestli se budeme bavit o přístupu, tak ano, nějaké věci jsme řešili s hráčem i rodičem. Ty už jsem zmínil v textu nahoře. Samozřejmě jsem si vědom, že trojúhelník trenér - hráč - rodič je velice důležitý a tato spolupráce může být velice nápomocná všem stranám.

Co dělalo hráčům největší potíže?

V každé kategorii se je to odlišné, každá věková kategorie má své zákonitosti a specifika. Ale asi největším problémem, aspoň z mého pohledu, jsou mezilidské vztahy v kabině, které se přenášejí na led. Někdy bych to nazval jako neustálý vnitřní boj jedince sám se sebou, který se pak projevuje navenek a dochází ke třenicím.

Jinak mám pocit, že veliká většina kluků a holek chce tvrdě pracovat a zlepšovat se, jen je někdy těžké najít správnou, snesitelnou míru a cestu, jak to udělat. Na druhou stranu musím říct, že před některými smekám, jak pracují, jací jsou. Jsou pro mě motivací do další činnosti.

V čem byl naopak během sezony u hráčů vidět největší pokrok?

Někteří doslova převzali odpovědnost za sebe, svůj přístup k hokeji a ke školním povinnostem. Nazval bych to sebedisciplínou, uvědoměním si, které určitě šlo ruku v ruce spojením rodiny, školy, vnějšího světa a sportovního prostředí.

A také musím předem říct, že motorické učení, respektive jeho pokrok, není oku viditelné, i když si to mnozí myslí. Častokrát jsem slyšel, že soupeř lépe bruslil, uměl líp tohle a byl lepší v tom, ale neuvědomujeme si, že v tom hraje veliký význam biologická akcelerace. Kluci, kteří jsou šikovní, ale ještě si to “své” neudělal biologický vývoj, teď nejsou ještě vidět, ale za nějakou dobu, nevím jakou, udělají veliký progres. Protože není důležité mít velké výhry v 10 letech, ale později.

Ale abych řekl, v čem udělali hráči pokrok: bruslení, koordinace, střelba. To jsem vypíchl jen některé věci.

Na co je podle Vás u této věkové kategorie třeba klást největší důraz?

Těch faktorů je hodně...shrnul bych to asi následovně, ale je to jen můj úhel pohledu a můj vnitřní pocit. Měli bychom u hráčů vybudovat lásku ke sportu a v našem případě k hokeji. A jestli se to povede, tak máme ingredienci, která má neskutečnou sílu překonat mnohé těžké, nejen hokejové chvíle.

A také potřebujeme lidi (hráče), kteří se chtějí neustále zlepšovat a učit se novým věcem a , přístupům. Prostředí je pro rozvoj jednotlivce velice důležité.

Jak to vypadá s týmem a ambicemi pro ročník 2020-21?

Ambice by měla být specifická, splnitelná, měřitelná, časově ohraničená a s pozitivním vlivem na okolí. To znamená dále pokračovat s komplexním rozvojem jedince, v krátkodobém, středně a dlouhodobém horizontu. Měřitelným například motorickými testy nebo získáním zpětné vazby. A dále pokračovat s pozitivním vlivem (vzdělávání rodičů a hráčů) na okolí, který k nám “přitáhne” ty správné lidi a dobrou energii.

Ambici by měli mít hlavně naši hráči, protože pokud má hráč nějaký sen a někde se vidí, tak se domnívám, že pracuje s jiným nasazením, než hráč bez vize a cíle.

Je něco, co byste rád vzkázal na závěr?

Těch vzkazů a myšlenek mám hodně, určitě bych chtěl poděkovat všem, kteří se podílejí na chodu SHKM Hodonín - přes webové stránky, VV, rozhodčím, trenérům, hráčům, všem lidem na zimáku, zdravotní službě, vedoucím jednotlivých týmů a všem ostatním, na které jsem určitě zapomněl. ZŠ Mírové náměstí za spolupráci, všem rodičům a hráčům, kteří tvoří celek v tom pozitivním slova smyslu.

Speciálně bych chtěl poděkovat Kafíčkovi (Tomáš Kavan, pozn. red.), který mě naučil hodně věcí a hodně jsme se spolu nasmáli (směje se).

A ještě poslední věc. Každý, kdo bude chtít přiložit ruku k dílu SHKM Hodonín, je vítán. Ve sportu platí jedno krásné pravidlo - UKÁZANÁ PLATÍ. Je totiž velký rozdíl mezi tím, že si něco myslíme a že něco děláme. Pokud chceš pomoct a ne jen něco negovat, tak dojdi a ukaž. Myslím to v dobrém.

Děkuji za rozhovor.