Dnešním dílem zakončíme náš seriál, který se v celkem šesti částech věnoval tomu, jak se v ročníku 2016-17 dařilo hodonínským odchovancům. Celkem jsme vám přiblížili příběhy šestadvaceti hokejistů, jejichž kariéra je spjata s naším městem. V posledním šestém pokračování zamíříme nejprve za řeku Moravu do nedaleké Skalice, pak se přesuneme na sever, přesněji do Třince a Havířova a poslední zastávka našeho seriálu bude v moravské metropoli.
Už tři roky obléká dres nedaleké slovenské Skalice. Během této doby stihl odehrát téměř sto padesát soutěžních zápasů. Řeč je o obránci Janu Burešovi, jehož na Záhorí přivedl trenér Roman Straka. „Před třemi lety mi trenér Straka nabídl, jestli si nechci zahrát na turnaji za Skalici. Následně o mě klub projevil zájem a teď už se připravuji na svou čtvrtou sezonu v bílo-zelených barvách,“ prozrazuje osmnáctiletý zadák, který si své angažmá v patnáctitisícovém městě pochvaluje. „Skalica splnila většinu mých očekávání, ať už co se týče zázemí, přístupu lidí kolem hokeje, nebo třeba fanouškovské základny,“ dodává.
Uplynulá sezona byla pro tvořivého obránce v přelomová. Nejenže v osmnácti poprvé nastupoval v juniorském týmu, ale svými výkony si řekl i o šanci v A-týmu HK Skalica, za který odehrál dva zápasy v kvalifikaci o nejvyšší slovenskou soutěž, v nichž si připsal i jednu gólovou asistenci. „Těžko uplynulou sezonu porovnávat s tou předešlou, kdy jsme vybojovali titul vicemistra dorostu. Tahle sezona byla úplně jiná hlavně v tom, že jsem byl už junior a tudíž jsem víc přičichl k dospělému hokeji, což se umocnilo i pár starty za A-tým.
Sám sebe nerad hodnotím, takže si ani netroufám tvrdit, zda se mi v téhle sezoně dařilo nebo ne, zda jsem hrál dobrý hokej, či nikoli. Jsem ale toho názoru, že sportovec by snad nikdy neměl být se svým výkonem, ať je sebelepší, stoprocentně spokojený, a toho se taky snažím držet,“ říká skromně jeden z tahounů skalické juniorky. V pětačtyřiceti utkáních základní části posbíral celkem sedmnáct kanadských bodů za pět branek a dvanáct přihrávek.
Obměněná a omlazená skalická juniorka se sice do vyřazovacích bojů probojovat nedokázala, na druhou stranu nelze výkony týmu nazvat ani propadákem. „Jako tým jsme to letos neměli vůbec lehké. V lize jsme měli snad nejmladší věkový průměr a před sezonou odešlo z klubu hodně klíčových hráčů. Navzdory tomu si myslím, že jsme nepodávali špatné výkony,“ přidává svůj pohled na sezonu 2016-17.
A jaké jsou cíle druhého nejproduktivnějšího skalického obránce loňského ročníku pro blížící se novou sezonu? „Rád bych se vyhnul větším zraněním, což se mi doteď celkem dařilo. Jedině tak budu mít možnost hokejově růst. Doufám, že poskládáme dobrý tým a budeme schopni plně konkurovat všem týmům v soutěži. Velice rád bych si také připsal další starty v A-týmu,“ poodhaluje své nejbližší plány Jan Bureš, který by v budoucnu chtěl skloubit hokej a studium na vysoké škole. „Jako každý hokejista bych rád hrál v NHL. Mým velkým přáním je ale si také jednou zahrát za nároďák, nejlépe na velkém turnaji,“ dodává na závěr hodonínský odchovanec.
Ondrej Rybnikár svým jménem nezapře slovenský původ. Patnáctiletý útočník, který v současné době patří do organizace třineckých Ocelářů, však zamířil do Slezska z Hodonína. „Chtěl jsem hrát vyšší soutěž. Byl jsem se ukázat do Vítkovic a Třince a nakonec jsem se rozhodl pro Třinec,“ přibližuje svou cestu do dresu třineckých Ocelářů mladý útočník.
Své dosavadní působení u polských hranic si rodák se Senice pochvaluje. „Jsem tady spokojen. Myslím, že jsem dobře zapadl do kolektivu. Velice si cením výborné podmínky na trénování a super trenéry,“ říká svěřenec mladého třineckého kouče Jiřího Raszky.
Třinecký mladší dorost ovládl první část dlouhodobé soutěže a celkově se po základní části umístil na třetím místě za Jihlavou a Zlínem, ve vyřazovacích bojích však tým vypadl už v prvním kole. „V základní části sezony jsme skončili na prvním místě. V nadstavbě se nám ale příliš nedařilo, hodně zápasů jsme prohráli a skončili jsme až třetí. V play-off jsme chytli na Havířov, se kterým jsme prohráli 2:1 na zápasy,“ hodnotí nedávno skončenou sezonu z týmového hlediska.
Zatímco vloni se Ondra v mladším dorostu teprve rozkoukával, letos už patřil mezi základní stavební kameny třineckého mužstva. „Myslím, že mé výkony se postupem sezóny zlepšovaly. Ve druhé části soutěže jsem hrál v první lajně. Pořád se chci zlepšovat, proto nemůžu být nikdy úplně spokojen,“ prozrazuje pátý nejproduktivnější hráč týmu. V osmatřiceti zápasech základní části vstřelil 11 branek, k nimž přidal ještě 16 asistencí.
Útočník, který v polovině června oslaví šestnácté narozeniny, už teď kouká vstříc nové sezoně. „Chci, aby mi další sezona pomohla v mém hokejovém růstu, a zároveň chci pomoct týmu dosáhnout na co nejlepší výsledek. Máme tvrdou letní přípravu skvělý tím a super trenéry, takže se už teď těším na začátek soutěže,“ říká natěšeně Ondrej Rybníkár.
Patnáctiletý brankář Marek Štipčák prožil v dresu havířovského AZetu velmi dobrou a možná i přelomovou sezonu. Ve svém prvním roce v novém týmu se ihned stal jednou z opor mužstva, které patřilo mezi šest nejlepších moravských týmů extraligy mladšího dorostu. Dveře do Havířova mu otevřela účast a výkony na loňské Zimní olympiádě dětí a mládeže v Litvínově.
„Po Zimní olympiády dětí a mládeže zavolal tátovi pan Nechvátal a pan trenér Potěšil z Havířova, jestli bych nechtěl zkusit hrát extraligu mladšího dorostu. V Havířově jsem absolvoval letní přípravu a po odehrání několika turnajů jsem se probojoval na soupisku havířovského mladšího dorostu,“ naznačuje svou cestu do havířovského klubu mladý golman.
V sezoně 2016-17 nastoupil Marek do celkem sedmadvaceti soutěžních utkání. V dresu mladšího dorostu se pravidelně střídal se svým kolegou Danielem Šemberou. Během základní části si hodonínský odchovanec udržel skvělý průměr 1.87 branky na zápas s úspěšností zákroků 90.98 %. „Myslím si, že tato sezóna byla pro mě úspěšná. Odchytal jsem spoustu zápasů s kvalitními soupeři a také playoff. Po této sezóně mám hodně nových zkušeností,“ hodnotí uplynulý ročník brankář, který si v únoru poprvé v kariéře vyzkoušel i extraligu staršího dorostu.
Ve vyřazovací části prošli svěřenci trenéra Tomáše Potěšila do druhého kola, když ve čtvrtfinále porazili silný celek sousedního Třince. „Díky bojovnosti všech kluků v týmu a trenérům jsme se dostali až do play-off, ve kterém jsme vyřadili favorizovaný Třinec, ale pak jsme v druhém kole bohužel podlehli Vítkovicím,“ vrací se k vrcholu sezony jeden z hrdinů havířovského mužstva, který zazářil zejména v rozhodujícím utkání série s Třincem, kdy v nájezdech vychytal všechny čtyři Oceláře a pomohl svým barvám k postupovému vítězství 2:1.
Talentovaný golman by se v příští sezoně chtěl dobrými výkony a poctivou prací chtěl probojovat na soupisku havířovského staršího dorostu. „Mým největším snem je zachytat si za reprezentaci a v NHL,“ říká na závěr našeho povídání Marek Štipčák.
Už je to dlouhých sedm let, co tehdy desetiletý Jan Gloz dostal nabídku přestoupit z Hodonína do brněnské Komety, jejíž barvy hájí dodnes. „Na jednom turnaji za mnou tehdy přišel pan Zábranský a zeptal se mě, jestli bych nepřišel na trénink do Brna. Odpověděl jsem mu, že ano a za týden jsem už byl na testech v Kometě. Na zkoušce jsem uspěl, následně se mi podařil i první zápas v dresu Komety, v němž jsem dostal hodně prostoru, a tak se zrodil můj přestup do Brna,“ vzpomíná dnes už sedmnáctiletý obránce.
Zatímco ve svém mateřském oddílu byl nadějný útočník zvyklý být na ledě téměř neustále, jelikož se často hrávalo jen na dvě formace, po příchodu do Brna jej čekal tuhý boj o místo v sestavě. „Pan Zábranský se mnou od začátku hodně komunikoval, zajímaly ho mé názory. V týmu byla obrovská konkurence, ale povedlo se mi zapracovat se do týmu a dostával jsem příležitost i mezi staršími kluky, za což jsem byl rád,“ říká Gloz, který si zároveň pochvaluje i zázemí, které má Kometa podle jeho slov jedno z nejlepších v celé republice.
Na letošní sezonu ale nebude brněnský zadák vzpomínat v nejlepším. Velkou část sezony totiž bohužel strávil na marodce. „Letos jsem měl hodně smůly a rok plný zranění. Už v letní přípravě jsem se vážně zranil, utrhnul jsem si stehenní sval a najednou byla polovina sezony pryč,“ vzpomíná na zdravotní patálie. Před začátkem ročníku 2016-17 se posunul z mladšího do staršího dorostu, který měl velké ambice a jasný cíl - vyhrát svou soutěž. Tým byl posílen o spoustu nových hráčů a reprezentantů.
„U týmu zůstal jako asistent pan Mífek, který nás měl v mladším dorostu a pod kterým se mi dařilo. Dal mi příležitost a já jsem ji využil. Snažil jsem se na to navázat i ve starším dorostu, ale bohužel se to nepovedlo,“ prozrazuje zadák, který stihl odehrát v celé sezoně jen deset soutěžních zápasů. „Své výkony moc hodnotit nechci, protože jsem těch zápasů neodehrál tolik, kolik jsem si představoval. Do pár zápasů jsem nastoupil, ale nebylo jednoduché se po takovém zranění dostat do tempa,“ dodává.
Jestliže z osobního hlediska nemohl být Jan Gloz příliš spokojený, tak s tím, jak si vedl starší dorost brněnské Komety, vládla pochopitelná spokojenost. „Z týmového pohledu to byl naprosto úspěšný ročník. Podařilo se nám dostat až do finále, kde jsme narazili na Plzeň, s níž jsme dvakrát smolně prohráli. Měli jsme výborný tým plný skvělých individualit, z nichž se nám podařilo vytvořit tým, který šlapal až do samého konce,“ chválí svůj letošní tým. V příštím ročníku by byl mladý obránce rád, kdyby se podařilo opět dát v kabině dohromady dobrou partu, s níž by chtěl opět atakovat vrchol extraligy staršího dorostu. „Můj cíl do budoucna je - probojovat se do A-týmu Komety a zabojovat o to, aby mi dal pan Zábranský šanci v seniorském hokeji,“ svěřil se se svými plány sympatický brněnský obránce.
Předchozí díly
• Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #1
• Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #2
• Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #3
