Náš miniseriál mapující to, jak se v nedávno skončené sezoně dařilo hodonínským odchovancům, se pomalu blíží ke svému konci. Zatímco dva předchozí díly se věnovaly hráčům, kteří již zasáhli do dospělého hokeje, v dnešním třetím pokračování si představíme první část „mladých hodonínských pušek“, které v současnosti nastupují v dorosteneckých extraligách.
Prvním z výčtu „mladých pušek“ je sedmnáctiletý forvard Matěj Chalupa, jehož cesta z hodonínského zimáku byla velmi zajímavá. Odchovanec Drtičů v patnácti letech opustil oranžovomodré barvy a začal pravidelně nastupovat v dresu HCM Warrior Brno. „Vyrostl jsem v Hodoníně, takže za převážnou většinu svých dovedností vděčím právě hodonínským trenérům. Velký skok v mé kariéře nastal, když si mě do útočných řad vybral Oldřich Kališ z brněnského Warrioru a nastal čas abych se postaral sám o sebe. Moc se toho od nás neočekávalo, takže jsme do sezony vstupovali s chladnou hlavou a s tím, že můžeme jen příjemně překvapit a myslím, že se nám to i podařilo. Sice jsme nepostoupili do play-off, ale bojovali jsme o něj do posledního zápasu. A taky jsme v Brně udrželi extraligu, což byl náš hlavní cíl,“ řekl útočník, který se v letošní sezóně stal součástí staršího dorostu PSG Zlín.
Zmíněný ročník 2014/15 byl pro Chalupu prvním zlomem, protože si vybudoval v týmu dobrou pozici a dařilo se mu pravidelně bodovat. Další rok následoval návrat do Hodonína, kde měl tento útočník posílit starší dorost a naskytla se mu šance v podobě zajímavého angažmá v dresu Břeclavi v juniorské obdobě EBEL ligy. „Návrat domů se ukázal jako klíč k branám zlínského stadionu. Trenér Buřič mi ke konci sezony domluvil několik tréninků ve Zlíně a řekl bych že po dlouhém rozmýšlení mi zlínské vedení dalo šanci a já se jí chytil,“ doplnil Chalupa, který, ačkoliv v týmu neplnil pozici lídra, snažil se působit pozitivně na kabinu a své spoluhráče.
Zlínské angažmá se pro mladého útočníka zpočátku nevyvíjelo nejlíp a přestože v přípravě podával velmi dobré výkony, v sezóně jej podle jeho vlastních slov trochu svazovala nervozita, ze které se však po čase oklepal a dokázal zapsat solidních patnáct bodů (4+11) v pětatřiceti utkáních základní části. „Všechno mi to vynahradil týmový výkon, když jsme vyhráli prvních deset zápasu za sebou. Takovou vítěznou sérii jsem zažil poprvé, protože něco podobného v Hodoníně prakticky nebylo možné. Na špičce tabulky jsme však nevydrželi moc dlouho. Začali jsme prohrávat důležité zápasy s týmy pod námi. Jinak jsme myslím podali slušný výkon, za který se stydět rozhodně nemusíme. Bohužel jsme v prvním kole playoff narazili na velmi silné Karlovy Vary, které nás podle mne zaslouženě porazily 3:0 na zápasy“.
V současné době se brzy plnoletý útočník připravuje s juniorkou PSG a bude dělat vše proto, aby se v ní udržel, nicméně, jak sám přiznává, pokud by to nedopadlo, je připraven chytit se jakékoliv šance, která by přišla.
Kariéra dalšího hodonínského odchovance třetí věkové skupiny byla taky hned na svém počátku spojena s brněnským Warriorem. Tentokráte jde o brankáře s typickým hokejovým jménem. Martin Holík zamířil do moravské metropole stejně jako jeho článkový předchůdce v patnácti letech a i on zde zažil první kariérní úspěchy. „Když jsem hrál ještě za Hodonín, jel jsem na Zimní olympiádu dětí a mládeže, tam si mě vyhlédl trenér dorostu v Brně. Po přijetí na školu a letní přípravě jsem se stal součástí týmu Warrioru. Tam jsme měli hodně povedenou sezónu, když jsme málem vybojovali playoff a i pro mě to byla odrazová sezóna, kdy se mi hodně dařilo,“ což potvrdil zájem brněnské Komety, která si Holíka stáhla po sezóně 2014/15 do svého staršího dorostu.
Další sezóna se nesla ve velmi dobrém duchu a mladý gólman dostával na ledě dost prostoru, když se pravidelně střídal se svým kolegou Lukášem Dostálem a přestože nenastoupil do jediného zápasu playoff, jednalo se pro něj o výbornou zkušenost, kterou prodal právě letos. „Druhý rok jsem měl prostoru opravdu hodně a byla to pro mě další obrovská zkušenost, odehrát takovou porci zápasu a být pod takovým tlakem. Dostávalo se mi hodně dobré přípravy, jak na ledě, tak mimo něj. To bylo klíčové. Jsem hrozně rád za to, že se mi vyhýbaly zranění a mohl jsem tak odchytat téměř plnou porci zápasů včetně playoff. Sezóna byla povedená. Kluci neuvěřitelně bojovali a hráli pro tým. Na tenhle rok budu mít krásné vzpomínky,“ dodal za měsíc osmnáctiletý brankář, který si připsal i pár odchytaných minut za brněnskou juniorku, což znamenalo další krok v jeho kariéře. Momentálně je Holík v jednání na prodloužení hostování s Kometou.
Třetí část našeho článku si pro sebe zabral obránce, který má pro svou pozici velmi dobré tělesné předpoklady. V kombinaci s dobrým hokejovým myšlením nám vychází moderní model beka a těchto předpokladů si všimli i v mládežnických reprezentacích, kam si Radek Kučeřík už cestu našel. Pojďme ale od začátku. Po úspěšných sezónách v mezi hodonínskými mladíky si vyhlédli příslušníka ročníku 2001 v brněnské Kometě. „Můj brněnský přestup se zrodil z ničeho nic. Stalo se to na turnaji krajů ve Frýdku Místku, kde nás měli na starost pan Čajka a pan Konečný. Ten se mě po turnaji zeptal, jestli bych si nechtěl zahrát v lepší lize a já po poradě s rodiči kývl,“ řekl nadějný bek.
Následoval ročník, který by se dal nazvat průlomovým. Kučeřík odehrál v dresu Komety dvaatřicet zápasů, ve kterých si připsal na obránce velmi solidních patnáct bodů (4+11). Letos v nastoleném tempu nepolevil, ba naopak. O čtyři zápasy více a šestadvacet kanadských bodů (8+18), to je skvělý počin. „Snažím se udělat to, co je v mých sílách a za body můžu děkovat klukům, se kterými se hrálo velice dobře, a i přes to, co jsme zažívali na začátku sezóny, nakonec ji můžeme brát jako velmi úspěšnou,“ doplnil Kučeřík, který letos nastoupil za Českou reprezentaci na Turnaji čtyř, kde se mladý obránce mohl předvést před „svými“. „Zpočátku jsem byl celkem nervózní, ale po prvním zápase jsem si to užíval a byl jsem za to moc rád. Zahrát si na domácím ledě v dresu České Republiky byl neskutečný zážitek“.
Tento rok byl pro urostlého mladíka velmi divoký, jak už bylo ostatně řečeno. Z týmového pohledu to zpočátku nevypadalo na žádné hody a dorost Komety zůstával trochu za očekáváním. „Ze začátku se nikomu moc nedařilo a hráli jsme špatně. Pak si to všechno sedlo, začali jsme se postupně zvedat a asi měsíc a půl před koncem základní části jsme byli zase ve hře. Každý zápas, který jsme hráli, musel skončit výhrou a díky tomu jsme se nakonec dostali do playoff, které jsme odehráli velmi dobře,“ doplnil třetí a poslední z dnešního výčtu Drtičů-odchovanců. Kučeřík v příští sezóně bude dále hájit barvy Komety Brno a jak sám řekl, má jenom ty nejvyšší cíle a bude dělat maximum pro to, aby jeho tým uhrál co nejlepší výsledek.
