V prvním dílu našeho miniseriálu o hodonínských odchovancích jsme se věnovali nejstarší a nejzkušenější skupině hráčů, jejichž kořeny jsou pevně usazeny na jižní Moravě. Dnes přichází řada na druhé z celkem tří pokračování, jehož náplní bude ohlédnutí se za sezonou střední generace hodonínských Drtičů. Někteří z nich se už pomalu prodrali z mládežnických dresů do dospělého hokeje, další tento krok čeká v blízké budoucnosti.
Prvním příslušníkem „střední věkové skupiny“ Drtičů-odchovanců je útočník, který si již před čtyřmi lety poprvé vyzkoušel Extraligu v dresu třineckých Ocelářů a od té doby se postupnými kroky snažil prorazit do sestavy týmu z nejvyšší české soutěže. To se mu, možná také vinou častých realizačních změn, bohužel zatím nepovedlo, předpoklady by k tomu však mít měl.
Růžička svůj hráčský růst následně posunul mezi frýdeckými Rysy, se kterými se dokonce i párkrát proti svému mateřskému klubu střetl a sezónu následně oslavil postupem do WSM Ligy. A ve Frýdku se mu dařilo i dále. Sezónu zakončil dvaadvacetiletý forvard na sedmém místě produktivity týmu ze severu Moravy, za zmínku však stojí to, že v dvaadvaceti utkáních nastřádal skvělých třiadvacet bodů za deset branek a třináct asistencí. Byl tak jedním ze tří hráčů letošního ročníku druhé nejvyšší soutěže, kteří dokázali sbírat více než bod na zápas. Další dva byli Roman Pšurný z Přerova a nejproduktivnější hráč základní části Tomáš Čachotský.
Tyto výkony znamenaly pro Růžičku další pozvánku do A-týmu Ocelářů na konci základní části. Tehdy si připsal dva góly v pěti zápasech. Další dva starty připsal ještě v playoff, kde se však již bodově neprosadil. Nyní na něj čeká již tradiční výzva v podobě boje o sestavu pod novým třineckým koučem Václavem Varaďou.
Dymáčkova kariéra je už na svém začátku relativně divoká. Po vydařené sezóně v brněnské juniorce se rychlonohý forvard přesunul do zámořské WHL. Tam se v týmu Kootenay Ice postupně adaptoval na zámořský styl hokeje. Bohužel, jeho cestu kanadskou juniorkou hodně zpomalovala zranění, která se mu vůbec nevyhýbala, i tak se ale jednalo o nenahraditelnou zkušenost.
„Byla to v první řadě obrovská zkušenost, za kterou jsem vděčný. Ale moc se mi nedařilo. Byl jsem třikrát zraněný během sezony, nějaké kanadské body bych ani nezmiňoval. Po herní stránce jsem šel ale nahoru, hodnotil bych to určitě kladně,“ řekl při loňském Turnaji čtyř, který však vinou zranění musel sledovat pouze z tribuny.
Přišel nový rok a mladý útočník opět vítal staré tváře, neboť se vrátil do svého předchozího týmu, a sice Komety Brno. V juniorce Dymáček exceloval. V deseti zápasech nastřílel osm gólů, ke kterým přidal také pět asistencí a měl přijít další posun. Premiéra v prvním týmu. Tam začal hodonínský odchovanec sbírat zkušenosti z pozice třináctého útočníka a sem tam dostal šanci nějaké ty minuty posbírat také v ostrých zápasech v dresu letošního vítěze Masarykova poháru.
Počet jeho startů v A-týmu se nakonec zastavil na rovných dvaceti. Následně putoval mladý útočník na hostování do Přerova a Třebíče. V těchto dvou klubech zapsal dalších devatenáct startů, které vylepšil šesti body (3+3). Mimo jiné byl Dymáček také zván na akce mládežnických reprezentací. V této sezóně v šesti mezinárodních utkáních jednou skóroval.
Druhým příslušníkem ročníku 1997 v tomto dílu je Patrik Lidák. Jeho kariéra se začala rozvíjet po jeho přestupu do brněnského Warrioru. Odsud se mladý bek dostal na výběry U15, kde si jej vyhlédl Chomutov, který jej pozval na turnaj do Plzně. Ten se mu vydařil a na začátek sezóny 2012/13 už Lidák nastupoval za mládež tehdejšího KLH Chomutov. Následovaly další roky, ve kterých, nyní už dvacetiletý obránce, sbíral zkušenosti a dostával svoji hru na novou úroveň.
Letos to bohužel pro chomutovské mladíky nebyl nejlehčí rok. „Letošní sezóna se nám nevydařila tak jak jsme si představovali. Nepostoupili jsme s juniorkou do playoff a to bylo pro nás zklamaní. Ale za sebe mužů říct, že mi tahle sezóna hodně dala, především tím, že jsem patřil k nejvytěžovanějším obráncům mužstva, za což děkuji trenérům,“ řekl mladý ex-Drtič v posezónním období. Stěžovat si nemohl ani na svoji pozici v kabině, neboť plnil roli kapitána mužstva.
V příští sezóně zkusí Lidák svoje štěstí pravděpodobně mezi kadaňskými Trhači, tedy v partnerském klubu Pirátů Chomutov ve WSM Lize.
Velmi podobnou cestu jako Patrik Lidák si prožil také další z Oranjes mezi Piráty. Tentokrát jde o útočníka Toma Poláka. Ten taktéž původně působil v brněnském Warrioru a stejně tak byl kontaktován Chomutovem, ale pro začátek sezóny 2012/13 zvolil návrat do Hodonína, kde hrál Extraligu mladšího dorostu.
Po polovině ročníku přišel telefonát a přesun na severozápad Čech. Zde se mladičkému křídelníkovi velmi dařilo a v první sezóně si připsal úctyhodných osmačtyřicet bodů (31+17) v pětatřiceti zápasech.
Vysokou produktivitu si Polák držel i v dalších sezónách, za což si vysloužil účast v reprezentačních výběrech. Vše vyvrcholilo letošní sezónou, ve které opět pravidelně sbíral body a nakonec se zastavil na devíti gólech a čtrnácti asistencích v dvaačtyřiceti utkáních, čímž si vysloužil zkoušku v prvoligové Kadani. „WSM ligu už jsem si zahrál za Kadaň a určitě bych to chtěl zopakovat. S chomutovským áčkem je to těžší, ale je to jen o mé výkonnosti a byl bych rád, kdybych dostal šanci,“ nahlédnul do příštího ročníku.
Dalším z kategorie „střední generace“ je devatenáctiletý snajpr Aleš Dufek. Jak je v tomto díle snad již tradicí, prsty v jeho vývoji měl také tým Chomutova. Dufek podával v dresu Pirátů v sezóně 2013/14 velmi dobré výkony a pro další ročník si ho jako posilu vyhlédla juniorka Dukly Jihlava, kde se nyní už devatenáctiletý forvard vypracoval v jednu z opor a především v loňské sezóně o sobě dal velmi vědět svými pětatřiceti body (20+15), které zapsal ve čtyřiačtyřiceti střetnutích. „Jihlavu mám v srdci dodnes. Město, kluky, dokonce tam mám i přítelkyni,“ řekl mladý snajpr.
V té době patřil také k širšímu výběru mládežnických reprezentací a před rokem si dokonce zahrál, ve výběru trenéra Bruka, na Turnaji čtyř, který se konal v Hodoníně. Sezóna 2016/17 přišla a Dufek se přesunul na další štaci, kterou byl Hradec Králové. „Hradec o mě měl tehdy zájem a byl to extraligový klub, takže jsem neváhal a domluvili jsme se na spolupráci,“ zavzpomínal nadějný útočník na své začátky v hradeckém dresu.
„Letošní sezóna se hodnotí těžko. Měli jsme cíle, které se nám bohužel nepodařilo naplnit. Za sebe však můžu být spokojený, protože jsem měl možnost naskočit na pár zápasů ve WSM lize za Litoměřice a měl jsem možnost absolvovat pár tréninků s hradeckým áčkem. Být na ledě s někým, jako je Jaroslav Bednář, je senzační pocit a obrovská zkušenost," doplnil mladý forvard, který v dresu juniorky Hradce v sedmatřiceti utkáních nastřílel dvanáct gólů a přidal dvaadvacet asistencí. Nyní řeší svoji nejbližší budoucnost právě s vedením Mountfield HK. Část letní přípravy pravděpodobně absolvuje také s A-týmem Drtičů.
Posledním z našeho dnešního výčtu je osmnáctiletý talent, který se z Hodonína už ve třinácti letech vydal do Českých Budějovic, kde nastupoval za všechny mládežnické týmy. Před dvěma lety si připsal dva premiérové starty v A-týmu Motoru, a to dokonce v baráži o Extraligu. V té době již byl stálou oporou zadních řad mládežnických reprezentací, a proto tak nebylo žádným překvapením, že v další sezóně neodolal vábení kolébky ledového sportu.
Canadian Hockey League je soutěž, která pod svou záštitou sdružuje tři nejlepší juniorské ligy, a sice WHL, QMJHL a OHL. Právě do třetí zmiňované zamířil obránce, jehož největší devízou je urostlá postava a dobré bruslení. Poté, co prošel tzv. „CHL Import Draftem“, stal se hodonínský odchovanec členem týmu Hamilton Bulldogs. Zpočátku se Kachyňovi příliš nevedlo, jakmile ale navykl odlišnému stylu hokeje, jeho výkonnost šla nahoru. Nakonec nastoupil do dvaapadesáti zápasů a stoupl také v očích skautů. Konkrétně server NHL Central Scouting uvedl, že by mohl zahajovat druhou stovku vstupního draftu do NHL 2016. Tyto prognózy se bohužel nakonec nenaplnily a osmnáctiletého beka si na draftu žádný z týmů nejlepší hokejové soutěže světa nevybral.
Přišla další sezóna a útlum v podobě velkého omezení času na ledě. Kanadská soutěž má totiž vymezen přesný počet cizinců, kteří mohou nastoupit do zápasu v dresu jednoho týmu, a to pouhé dva hráče. Na Kachyňu tak nevycházelo místo, přestože podával dobré výkony. Nakonec vedly jeho kroky směrem k americké alternativě CHL, tedy USHL, což je liga, která je známá větší vyrovnaností týmů a větším důrazem na defenzívu. Zde se usadil v celku Chicago Steel, kde ve dvanácti zápasech zapsal dvě asistence a mohl si tak trochu spravit náladu po tomto těžkém roce.
