V prvních jedenadvaceti kolech nasbíral Patrik Lidák na obránce velmi slušných devět bodů. V zápase s Brumovem-Bylnicí, ve kterém jej trenér Prčík nezvykle postavil na křídlo třetí útočné formace, ale doslova bodově explodoval. Na demolici Valachů se jedenadvacetiletý odchovanec SHKM podílel dvěma góly a celkem čtyřmi kanadskými body. „Nepamatuju si, že bych někdy v zápase získal tolik bodů,“ přiznává obránce, jenž v mládežnických kategoriích nastupoval za extraligový Chomutov.
Patriku, vítězství 10:1 by bylo samo o sobě skvělým počinem. Když k tomu připočteme čtrnáct předchozích, vychází nám z toho patnáctizápasová vítězná série. Jak těžké bude vstupovat do vyřazovacích bojů v takové pozici?
Jednoduché to určitě nebude. Musíme hrát poctivě zezadu a trpělivě dopředu. Playoff je úplně něco jiného, než základní část. Tady se ukáže síla mužstev. To, že teď máme nějakou šňůru, by nám mělo pomoct po psychické stránce.
Nemohou na vás mít špatný vliv velká očekávání, která jste na sebe touto skvělou sérií naložili?
To určitě ne, nevnímáme nějaký tlak. Spíše si myslím, že nám to jako týmu pomůže po psychické stránce, což jsem zmiňoval v předešlé odpovědi. Každému týmu se vstupuje do playoff lépe po delší šňůře vítězství.
Ty, ač kovaný obránce, jsi v utkání s Brumovem zapsal luxusní čtyři body. Máš nějaké předchozí zkušenosti s pozicí útočníka?
Párkrát jsem v mládežnických kategoriích nastoupil na pozici útočníka. Ale jen když se jednalo o papírově slabšího soupeře (směje se). Vždy mě to táhlo více do útoku.
Mládežnický hokej bývá hodně ofenzivně laděný. Jaké je tvé bodové maximum v dosavadní kariéře a kdy jsi jej dosáhl?
V mládežnickém hokeji se více brusli a proto je hokej určitě ofenzivnější. Co se týče bodů na zápas, tak si ani matně nepamatuji, že bych někdy zaznamenal aspoň stejný počet bodu, jako v zápase proti Brumovu. Před dvěma lety v juniorce to bylo 17 bodů, což bylo mé bodové maximum za sezónu.
V utkání se ti povedlo vstřelit dvě branky. Mohl bys popsat, co jim předcházelo a jak vypadalo zakončení?
K prvnímu gólů jsem se dostal tak nějak náhodou. Hned, jakmile jsem skočil na led, mi Tomíček (Jakub Tomi, pozn. red.) nahrál na modrou čáru puk a pak už jsem slyšel jen Poliho (Tom Polák, pozn. red) křičet „sám“. Trochu jsem hodil rameny a pak vystřelil nad lapačku. Druhy gól vznikl po kombinaci v rohu s Polim. Poté následovalo vybruslení, a když jsem se ocitl na hranici kruhu, tak jsem už nic nevymýšlel a prostě jsem to zkusil. Jsem moc rad, že to tam padlo. Hlavně bych bez spoluhráčů na ledě neudělal nic.
Ne často se stává, že by tým dvakrát skóroval v oslabení. Zdá se, že situace v různém počtu hráčů máte před playoff v malíku…
V posledních trénincích jsme se zaměřovali na přesilovou hru i hru v oslabení, ale nemyslím si, že bude v playoff padat tolik branek v početních nevýhodách.
Vrátíš se zpět na post obránce nebo budeš dále zaskakovat v útoku? Vzhledem k poslednímu zápasu by ti to jistě nevadilo…
Byl bych moc rád opět v útočné formaci. S Polim a Tomíčkem se mi hrálo opravdu dobře. Cítím se v útoku lépe než v obraně, ale je to na trenérovi a jeho rozhodnutí budu respektovat.
Děkuji za rozhovor.