Náborová akce, která se uskutečnila už po druhé, se na Slovácku setkala s nebývalým zájmem dětí i jejich rodičů. Brusle v neděli nazula téměr padesátka chlapců a dívek. Pro některé nováčky to byly jejich vůbec první krůčky na ledě. „Ohlas byl veliký,“ uvedl metodik klubu SHKM G-mont Hodonín Tibor Helísek.

Šéftrenér jihomoravského oddílu však zároveň potvrdil, že i v populárním olympijském sportu bojují kluby s nedostatkem mládežníků. „Je dobře, že se takové akce dostávají mezi lidi a je o ně zájem, jelikož je celkově trochu problém s počty dětí a to nejen v ledním hokeji," přiznává Helísek. „Dříve jsme v každém ročníku dali dohromady dvacet až pětadvacet dětí, v současnosti je to o polovinu méně," přidává. „Můžou za to různé faktory, které se odráží i v dalších oblastech mimo sport," dodává Helísek.

I přesto se hodonínským trenérům daří vychovat šikovné hokejisty, kteří zkouší své štěstí ve známějších českých týmem. „V extraligových klubech máme spoustu nadějných hokejistů, kteří vyrůstají pro vrcholový sport," upozorňuje Lidák předseda oddílu SHKM Hodonín.

Organizátoři pro děti připravili zábavný program na ledě i mimo něj. Chlapci a dívky byli rozděleni do několika skupin, ve kterých si pod dohledem trenérů vyzkoušeli třeba vedení kotouče, techniku bruslení, nájezdy na brankáře nebo různé doplňkové hry. Kromě spousty zážitků z bruslení si děti odnesly domů také například dárek v podobě hokejového dresu české reprezentace.

Rodiče zase měli možnost se detailně seznámit s tím, co obnáší mít doma malého hokejistu, a jaký je přínos ledního hokeje pro fyzický a osobnostní rozvoj jejich ratolestí. „Cílem akce je nábor a hlavně propagace hokeje. Chceme na zimní stadiony dostat rodiče i děti," říká trenér Českého svazu ledního hokeje Tibor Helísek.

„Měl by fungovat vzájemný respekt a společný cíl,“ říká trenér Helísek

Patří mezi mladé a progresivní trenéry, kteří si svými názory a správným pohledem na hokej získávají nejen respekt mladých svěřenců, ale i jejich rodičů. Kouč Tibor Helísek vede v Hodoníně mladší a starší žáky. Jakožto šéftrenér SHKM měl i tentokrát na starosti povedenou náborovou akci Týden hokeje.

Jak akci hodnotíte?

Opět kladně. Snažím se brát věci tak, jak dojdou. Přišla spousta dětí, které se alespoň na chvíli zabavily a vyzkoušely si hokej. Rodiče si zase ověřili, že jsme tady pro ně i pro jejich ratolesti. Určitě je pro dobro věci dostat hokej do podvědomí a snažit se získat nové děti do našeho oddílu.

Jak moc těžké je v dnešní složité době vychovat dobrého hokejistu?

Na tuto otázku si vzpomínám už z minulého roku. Má odpověď bude podobná, je to těžké, jelikož součástí sportovní výchovy není jen trenér, ale jsou tam různé faktory od rodinného zázemí, přes další vlivy, které působí na jedince až po jedince, který si musí uvědomit, jestli pracovat nebo ne. Tuto problematiku bychom mohli rozebírat hodiny a věřím tomu, že bychom v ní našli hodně neshod.

Je těžší dostat kluky na led, nebo je u hokeje udržet?

Dostat kluky na led není takový problém jako je u hokeje udržet. Není to tak jak fotbal nebo atletika. Pohyb na ledě je něco jiného. Ne každý to zvládá, ne každý k tomu má sklony, tak jako k ostatním sportům.

O hokeji se říká, že patří mezi dražší sporty. Pořád to platí?

Mění se to. Lidé z Českého svazu ledního hokeje se snaží menší kluby podporovat. I samy kluby pochopily, že děti potřebují, proto hledají cesty, jak začínajícím hokejistům pomoct a jejich rodičům náklady ušetřit. Myslím si, že nejenom náš klub, ale i ostatní oddíly snižují příspěvky, půjčují výstroje. Podle mě už hokej není finančně tak náročný. Dá se utáhnout.

Spousta odborníků nebo bývalých hráčů často kritizuje práci s mládeží. Opravdu to trenéři dělají tak špatně?

Asi bychom si museli sednout a najít věci, ve kterých ten dotyčný vidí špatnou práci. Neříkám, že se vše dělá správně, ale je potřeba vzít v úvahu podmínky a lidský zdroj a jiné věci. Ale abych neodbíhal odpovědi, tak si myslím, že chyba je někde na obou stranách. Čili mezi těmi, co trénují a těmi, co tam ty dětí mají. Měl by fungovat vzájemný respekt a společný cíl. A na základě toho se dá pracovat dál. Každopádně doba je jiná, což každý z nás vidí a cítí a je potřeba jít s dobou. Takže si musíme vzít něco z každé doby a přenést si to sebou a dát do toho nové poznatky. Pak už je na nás všech, jak s tím naložíme.