Chci v hráčích vyprovokovat, že v každé krizové situaci jsme na hraně žiletky a naše mysl rozhoduje o tom, zda krizovku vezmeme minusově jako hrozbu anebo ji vezmeme jako ohromnou výzvu či jako plusovou energii. A právě naše mysl rozhoduje o tom, zda nás shodí do propadliště poražených, nebo na stupně vítězů. V tom vidím největší rozdíl mezi těmi nejlepšími. Ve fyzické přípravě už příliš rezerv nenajdete. Krásné sportovní zázraky, jako když Dánové vyhráli ME nebo v Lake Placid univerzitní mančaft porazil všechny profesionální týmy, jsou na bázi mysli, ne těla. Na základě mysli jsme schopni tělo vyprovokovat k ohromným výkonům. A to je věc, kterou máme ve své moci. Ale nechci, aby to vyznělo, že na to mám patent. Jen hledám, baví mě se od sportovců učit. Jednou jsem se ptal Maria Lemieuxe, na co myslel při vítězném trestném střílení. Víte co mi řekl? Jak zamává mámě za bránou, až dá gól. Vůbec si nepřipouštěl, že by ho nedal.”