Jakube, gratuluji k parádní premiéře v hodonínském dresu. Jak bys na úvod zhodnotil duel se Znojmem?

Hráli jsme se soupeřem, který je první v tabulce a věděli jsme, že to nebude jednoduché utkání. Troufnu si ale tvrdit, že jsme na Znojmo byli skvěle připraveni, a i díky tomu jsme utkání dotáhli do vítězného konce.

V polovině první třetiny jsi ze své první střely poslal Baník do vedení. Tečoval střelu obránce soupeře, nebo puk zaplul do sítě rovnou?

Gól vyplynul ze situace. V rohu jsem sebral puk a poslal jsem jej na obránce, který poté střílel. Protihráči ale střelu dokázali zablokovat a já už jsem si jenom odražený puk vzal, vyjel jsem na osu, vystřelil jsem a doufal, že to tam padne. Střílel jsem do chumlu hráčů před bránou, takže jsem v tu chvíli vůbec nevěděl, jestli to někdo netečoval, ale ptal jsem se kluků a ti mi pak řekli, že to byl čistý průstřel.

Zápas nenabídl moc vyložených gólových příležitostí ani na jedné straně. Bylo hodně těžké vymyslet něco na znojemskou obranu?

Znojemští bránili dobře, ale platila na ně jedna věc - rychlé napadání jejich obránců při rozehrávce, z čehož jsme vytěžili i těch pár gólových šancí.

Utkání nakonec za stavu 1:1 dospělo až do nájezdů, ve kterých jsi jako jeden ze tří hráčů uspěl. Vybral tě trenér, nebo ses přihlásil sám?

Trenér mě vybral sám.

Zápas doprovázela skvělá atmosféra. Jak se ti v takové kulise hrálo?

Atmosféra byla opravdu skvělá! Nečekal jsem, že přijde tolik fanoušků a děkuju jim za to - byli jste skvělí! Pár zápasů s podobnou atmosférou jsem už zažil, například na začátku sezóny, když jsem hrál v Chance lize za Zlín doma proti Třebíči nebo loni ještě v extralize, když Zlín hrál před skoro sedmi tisíci diváky na Spartě. Ale atmosféra na zápase se Znojmem byla fantastická!

Premiérový start za Baník a hned premiérový gól. Povedlo se ti už někdy zapsat se mezi střelce v prvním zápase v novém týmu?

Pokud si dobře pamatuju, tak se mi to ještě nepovedlo. Tento gól si ale budu pamatovat hodně dlouho, protože šlo o první gól mezi muži.

To jsou milníky, které mají rádi zejména pokladníci kabiny. Už si tě někdo odchytil? Víš, kolik tě to bude dohromady stát?

Hned po zápase mi říkal jeden z kluků, že to bude asi drahé (směje se). Ale kluci po zápase zatím nic neříkali, takže si myslím, že mě to čeká až přijedu příště.

Jak a kdy se vlastně upekl tvůj příchod do Hodonína?

Že mám vyřízeny střídavé starty do Hodonína jsem se dozvěděl dva dny před zápasem, v úterý jsem přijel na trénink a ve středu naskočil do zápasu. Jsem rád, že jsem se s klukama stihl poznat aspoň na tom jednom předzápasovém tréninku, a ne až v kabině před zápasem.

Znal jsi někoho z nových spoluhráčů a jak se cítíš nové kabině?

Naprostou většinu kluků jsem neznal. Znám třeba Denise Bártu, se kterým proti sobě nastupujeme v juniorce a také Hanesa (Jana Matějku, pozn. red.), který ale kvůli nemoci do utkání nakonec nenastoupil.

Tvůj táta toho v Hodoníně v minulosti něco odchytal i odtrénoval. Co ti o Baníku říkal?

Moc mi toho říct nestihl, jelikož se to všechno událo opravdu hodně rychle. Když v Hodoníně trénoval, tak jsem občas jezdil s ním, takže do úplně tak neznámého prostředí jsem nepřišel.

Táta byl skvělý golman, ty ses ale v tomhle nepotatil a je z tebe útočník. Nikdy tě to do brány nelákalo nebo tě dokonce táta od tohoto postu odrazoval?

Do brankoviště jsem se nikdy nehnal, párkrát jsem to zkoušel na tréninku, ale nenadchlo mě to. Táhlo mě to od mala spíš do útoku, chtěl jsem střílet góly.

Mimochodem, táta Roman byl i na včerejším zápase. Byl po jeho skončení s tvým výkonem spokojený?

Volal jsem tátovi hned po zápase a říkal mi, že to bylo dobré, ale že to zároveň nic neznamená a musím dál na sobě pracovat.

Moc děkuji za rozhovor.

Já děkuji za příležitost a věřím, že jsem za Baník nehrál naposledy!