Dominiku, vítejte v Hodoníně. Jaké jsou Vaše první pocity po přestupu do Baníku?

Mockrát děkuji. Jsem rád, že vše dobře dopadlo a já jsem se stal součástí týmu. Jsem plný očekávání a těším se na to, až se budu moct představit hodonínským fanouškům.

Stihl jste si už projít zázemí stadionu nebo trochu poznat město?

Já jsem si stihl projít stadion a trosku se zorientovat, Město si vzala na starosti přítelkyně (směje se).

Jaké byly Vaše hokejové začátky, kdo Vás k hokeji přivedl a kde jste začínal? Lákalo Vás to hned do branky?

Můj táta ještě do dnes chytá a odmala mi byl velkým vzorem. Jako malý jsem mu kradl výstroj a hrál si na brankáře. Je ale pravda, že ale zrovna táta se mi snažil vysvětlit, že je lepší góly dávat než dostávat. Měl jsem ale svůj rozum, tak rodičům nezbývalo nic jiného než mě nechat jít touto cestou.

Ve čtrnácti letech jste z brněnské Techniky přestoupil do Vítkovic. Přechod z třetí ligy do extraligy jste zvládl a nakonec jste si vybojoval post jedničky, přesto – jak moc velký výkonnostní skok to pro Vás byl?

Výkonnostní skok to byl určitě velký, ale díky trenérům jsem si zvykl a postupem času jsem hokejově začal růst.

Ve Vítkovicích jste byl v mladém věku nucen se o spoustu věcí starat sám. Co všechno jste musel zařizovat a nebylo Vám smutno po rodině?

Tak určitě to byl určitý výstup z komfortní zóny, ale jsem za tuto zkušenost strašně rad. Naučil jsem se samostatnosti, ale na druhou stranu pořad vím, že v rodině mám velkou oporu a když potřebuji, můžu se na rodinu spolehnout.

Dvě sezony jste byl na soupisce A-týmu Vítkovic. Start v nejvyšší české soutěži jste si sice nepřipsal, i tak to ale byla určitě velmi cenná zkušenost…

Zkušenosti se sbírali samy, trénoval jsem téměř pravidelně s „A“ týmem a měl jsem možnost se učit od Daniela Dolejše a Patrika Bartošáka. K tomu jsem měl dva výborné trenéry, kterými byli Martin Prusek a Martin Falter.

Do Opavy jste přišel už před sezonou 2020-21, která byla ukončena už po sedmi zápasech kvůli covidu. Předost tehdy ve Slezanu dostávali Vaši kolegové a vy jste kvůli tomu více než rok nechytal soutěžní zápas. To musí být na psychiku hodně náročné…

Byl to první rok, kdy jsem měl hrát pravidelně mužský hokej. I když jsem už nějaké malé zkušenosti z dospělého hokeje měl díky Orlové, nebyl jsem zvyklý na to, že nedostávám prostor a sezona nakonec skončila dřív, než se poradně rozjela. V dalších sezonách jsem si naštěstí vybojoval místo jasné jedničky, za což jsem byl vděčný. V té době jsem začal trénovat s Kryštofem Mrázkem, který se mnou odvedl obrovský kus práce, a i díky tomu jsem se mohl stát jedničkou týmu. Kryštofovi patří velký dík.

V Hodoníně od loňska působí Ondřej Dolíška, se kterým se znáte ze společného působení ve vítkovické mládeži. Zjišťoval jste si od něj před podpisem smlouvy informace o svém novém působišti?

Tak s Ondrou se známe, tvořili jsme duo v juniorce, ale informace jsem měl dobré přímo od klubu, takže nebyl žádný důvod zjišťovat si jiné informace

V loňské sezoně jste v dresu Opavy nastoupil do tří utkání proti Baníku. Všechny tři byly o gól, dva z nich došly až do nájezdů. Jaké byly zápasy Baník vs. Slezan vaším pohledem?

Zápasy se mi vždy chytaly výborně. Zvlášť ty v Hodoníně jsem si strašně užíval! Fanoušci tady jsou schopni vytvořit skvělou kulisu a už teď se těším, že budu na té straně, které budou fandit.

V posledním kole základní části se Baník dostal do playoff právě na úkor Opavy. Tehdy jste asi velké sympatie k SHKM nechoval. Ztráta účasti ve vyřazovacích bojích v poslední možné chvíli Vás musela hodně mrzet…

I v posledním kole jsme to s Opavou pořad měli ve svých rukou. Bohužel štěstí se nenaklonilo úplně na naši stranu a bohužel playoff nevyšlo. Ale věřím, že teď jsem součástí týmu, který playoff bude hrát.

Hokejisté Opavy stráví následující dvě sezony v azylu, letos budou svá domácí utkání hrát na stadionu v Krnově. Důvodem je rozsáhlá rekonstrukce stařičkého opavského stadionu. Jeden z nejstarších stadionu v zemi si to ale už určitě zaslouží…

Jsem moc zvědavý, jak bude nový stadion v Opavě. Ale nemůžu si stěžovat ani na ten starý, měl také svoje kouzlo. Klukům budu určitě držet palce, aby to zvládli, protože je čekají dvě těžké sezony plné dojíždění.

Na zimním stadionu Václava Nedomanského jste před fanoušky Baníku jste odchytal jedno utkání, ve kterém jste Opavě pomohl k vítězství 3:2 a třem bodům. Jak se Vám chytalo před bouřlivým hodonínským publikem?

Já osobně tuto atmosféru zbožňuji a užívám si celý zápas s maximálně nabitou energii. Jak už jsem zmínil, publikum je tu neskutečné, a strašně se těším na to, jak zápas budu prožívat z druhé strany a doufám že nás atmosférou poženou k co nejlepším výsledkům.

Děkuji za rozhovor.