Článek formou rozhovoru cituje bývalého hráče Brenta Suttera, jednoho ze 6 bratrů, kteří hráli NHL. Sám odehrál 17 sezón v NHL a má 2 Stanley Cupy.

Brent trénoval od roku 2000 sedm sezón v Red Deeru juniorskou WHL, poté byl 5 sezón hlavním trenérem NHL v New Jersey Devils a Calgary Flames. Teď se vrátil zpět do Red Deeru.

Po návratu teď zásadně mění názor na to, jak vybírat hráče do CHL a NHL a jak by měli být připraveni.

Říká, že v současné době stále více rodičů dává své děti 10-12 měsíců v roce jen a jen na hokej. Ale to nefunguje, spíše naopak. Už to není jako v minulosti, kdy kluci uměli i fotbal, baseball, tenis a další sporty.

Sutter tvrdí, že hokejisté, kteří umí i jiné sporty jsou většinou chytřejší a vyznají se ve složitějších situacích. Proto Brent, jako současný manažer Red Deeru vyžaduje, aby jeho skauti vyhledávali hráče, kteří jsou všestrannější a nejsou jen úzce specializovaní hokejisté. Američan Neale Donald Walsch napsal: „Život začíná přesně na konci Tvé komfortní zóny“ a to je právě to, proč bychom děti měli zapojovat do variabilních situací, do různých druhů sportů a her. Hráč tak musí neustále reagovat na nové podněty, impulsy, rozdílné rozměry i tvary hřišť (fotbal, baseball, americký fotbal, ...), používat variabilní rychlost a tím provokovat různé myšlenkové procesy.

I na úrovni NHL hned poznáte, s kým si dobře zahrajete nejenom hokej, ale i fotbal nebo baseball. Hráči se zkušenostmi z jiných sportů mají většinou i lepší herní myšlení.

Hokej současnosti toho sice nabízí mnoho, ale to neznamená, že kluk musí být 12 měsíců na ledě, aby z něho byl dobrý hráč. Hráči na konci juniorského věku kolem 20 let často již nemají takový zápal do hry, jako ve věku mladších žáků. Jsou mnohdy unavení monotónností, jednostranností a jsou vyhořelí. Chybí jim zkušenosti a experimentování z ostatních sportů a postrádají kamarády mimo hokejové dění.

Sutter uvádí, že to je jeho názor, ale pevně si za ním stojí. Rovněž upozorňuje, že hráči jsou až příliš koučováni a strukturováni do systémů již od mládí. Trenéři by měli proto občas zařazovat jednoduché a především zábavné tréninky. Dříve kluci na tréninku hráli, jako na řece. Příkladem jsou hráči, jako například Sidney Crosby. Ti jako mladí jen hráli a hráli a neřešili, jestli mají stát a nebo najíždět sem a nebo tam. Jestliže trenéři žáků nutí své hráče hrát systémy, dělají z nich roboty.

Až do dorostu by hokej měl být jen o dovednostech a hře samotné. Správný trenér těch nejmladších hokejistů musí své hráče učit a podpořit je v rozvoji dovedností.

Pro zájemce o přečtení článku v plné a anglické verzi na www.edmontonjournal.cz.

Zdroj: cslh.cz