Jak hodnotí předseda klubu uplynulou sezonu, nejprve z pohledu mládeže?

V nižších kategoriích máme dětí relativně dost, s postupem k vyšším kategoriím je ta takzvaná „odpadovost“ hráčů bohužel stále dost velká. Letos to v dorostu i juniorce, pánbůh zaplať, jakž takž šlo a v těchto kategoriích byly výsledky střídavě lepší a horší. Když bych měl jednoduše zhodnotit všechny kategorie dohromady, řekl bych, že to byla průměrná sezona.

Stejně jako většina jiných klubů však stále bojujeme se stejnými věcmi, zejména s financováním. Chtěli bychom zaplatit profesionální trenéry, protože na dobrovolné bázi se to donekonečna dělat nedá. Tohle nás trápí asi nejvíc. Chtěli bychom mít čtyři páteřní profesionální trenéry. V současné chvíli máme dva.

Jeden je placený svazem, to je takzvaný „trenér do malých klubů“ Tibor Helísek a druhým je Tomáš Kavan, kterého platí klub. Uvidíme, jak budou probíhat další jednání s partnery a sponzory, ale Výkonný výbor klubu si dal za cíl, že do dvou let bychom chtěli mít čtyři profi trenéry a na ně nabalit několik dobrovolníků z řad rodičů či bývalých hráčů, kteří chtějí pomoct hodonínské hokejové mládeži.

A jak hodnotíte premiérovou sezonu mužského týmu?

(usměje se) Tak tam jsou snad jen samé plusy. Radost z toho, že v týmu jsou prakticky jenom místní kluci, kteří mají k městu nějaký vztah, a tomuto týmu se v první sezoně podařilo vystoupat až na vrchol, máme všichni obrovskou radost. Byla to parádní sezona.

Jedněmi z hlavních iniciátorů vzniku týmu mužů byli naši dlouholetí partneři mládeže - firmy G-MONT Hodonín a STAVEBNÍ FIRMA PLUS. To pomohlo samozřejmě v konečném důsledku celému klubu, protože jsme se nejen s těmito dvěma firmami, ale vlastně se všemi našimi partnery ještě více svázali. Za toto jim patří velký dík a jsem rád, že můžu veřejně prozradit, že jsme se s oběma společnostmi dohodli na dlouhodobé spolupráci.

Největším překvapením a zároveň největším pozitivem je pro mě reakce lidí. Nejenom fanoušků, kteří chodili na zápasy Krajské ligy, ale široké veřejnosti, která se o A-tým SHKM začala po úvodních rozpacích intenzivně zajímat a podporovala jej. No a to, co se dělo na tribunách, to je samostatná kapitola.

Na zápasy playoff se přijeli podívat z extraligových měst kamarádi a známí našich hráčů a co vím, tak někteří se nechali slyšet, že taková atmosféra, jaká byla na finále s Velmezem, se často nevidí ani na extraligových stadionech. Lidé byli nadšení, bavili se o hokeji, žili tím a to je pro nás všechny největší reklama a odměna.

Loni v létě byla spousta fanoušků zmatena. Nevěděla, co je A-tým o SHKM vlastně zač, kde se tým vzal, je to „Béčko“ nebo „Áčko, proč mají zeleno-černé barvy… V průběhu sezony se ale fanoušci s mužstvem ztotožnili, vzali jej za své a během playoff to vypadlo, jako kdyby tady toto mužstvo existovalo roky a ne první sezonu…

Naprosto souhlasím. Já patřím k těm, kteří chodíli fandit ještě na dřevěné tribuny starého zimáku. Hokejem žiji od svých zhruba deseti let a jsem u něj, s tou nešťastnou sedmiletou pauzou ve druhé polovině devadesátých let, prakticky celý svůj život .

A při zápasech playoff s Ostrohem a Velkým Meziříčím jsem si opravdu připadal, že jsem se v čase přenesl o spousty let nazpět, do doby, kdy soupeři jezdili na hodonínský stadion s obavami, a říkalo se, že prohrávají 3:0 ještě před tím, než vyjedou na led.

Kotel, který se postupně vytvořil a rozrostl do takových rozměrů, před tím se musí smeknout klobouk. A když jsem viděl na tribunách lidi, kteří na hokeji několik let nebyli a teď tleskali, fandili a bavili se… jsem rád, že jsme založení mužského týmu podpořili a že se sezona takhle parádně vydařila.

Zastavme se na chvíli u jednotlivých kategorií mládeže. Mohl byste účinkování každé z nich krátce zhodnotit?

U juniorů by se některým mohlo zdát, že výsledky nestály za řeč. Porážek bylo hodně, to je pravda, ale kluci postoupili do kvalitnější skupiny a i přes porážky jim tyto zápasy daly víc, než kdyby hráli v horší skupině. Pro kluky to bylo určitě náročné na psychiku, ale po hokejové stránce jim tyto zápasy určitě daly hodně, protože odehráli kvalitnější a těžší utkání.

Kluci, kteří z juniorky byli na začátku sezony na zkoušku v A-týmu, nevěděli, co je čeká, jestli na to budou mít. A jak je vidět na příkladu Ondry Veselského, tak to prostě jde, jen mladí musí chtít pracovat a zlepšovat se. Po nějakých peripetiích se do A-týmu nakonec vrátili i ostatní kluci - Marek Lindner, Matěj Chalupa a Lukáš Vacula.

Když mladí zaberou a začnou brát hokej trošičku víc vážně, a to i přesto, že jde u mužů zatím o čistě amatérskou soutěž, tak jde vidět, že to prostě jde a že je to správná cesta. Ta možnost dostat se do A-mužstva, předvést se před fanoušky, rodinou a kamarády, tady rozhodně je a mělo by to všechny kluky motivovat.

Co se týče dorostu, tak u něj jsme byli před sezonou hodně opatrní, protože v této kategorii jsme měli personální problémy - jinými slovy řečeno jsme měli malý počet hráčů. Kategorie se jako trenér nakonec ujal Stanislav Kytlica, který to vzal za své, pustil se do práce s plným nasazením a dorost je pro mě osobně velmi milým překvapením.

Na to, s jak úzkým kádrem pracoval, tak z něj dokázal dostat maximum. S jeho prací byl a je velmi spokojen i Výkonný výbor a i proto jsme Stanislavu Kytlicovi nabídli pozici trenéra dorostu i pro příští sezonu. Jsme rádi, že pan Kytlica byl touto nabídkou potěšen a přislíbil nám, že by se tohoto postu rád zhostil i pro sezonu 2019-20.

Žákovské kategorie měly výsledky střídavé a nebyla to vůbec špatná sezona. Hodně si do budoucna slibujeme od současné kategorie mladších žáků, ve které máme dvě mužstva. Jsme rádi, že máme tolik dětí, že jsme mohli postavit „A-tým“ a „B-tým“ a věříme, že se nám to do budoucna odrazí na výsledcích.

Od čtverek a níže bych výsledky vůbec nehodnotil, tam o skóre nejde. Nejdůležitější v těchto kategoriích je, aby děti měly zápal a aby se hokejem bavily. Přípravka funguje dlouhodobě velmi dobře. Pořádáme i podpůrné akce pro školky z Hodonína i okolí, na které máme hodně pozitivní reakce.

Jak jste spokojen s prací trenérů?

Za sebe můžu říct, že trenérský štáb od Karla Buřiče s Petrem Krupicou u juniorů až po Honzu Kočvaru a Tomáše Kavana u těch nejmenších , funguje velmi dobře a je relativně stabilní. Navíc kolem hlavních trenérů je spousta „bezejmenných“ lidí, kteří ohromně pomáhají. Ať už jsou to holky na krasobruslení, nebo kluci z Áčka, kteří se začínají zapojovat do trénování. Dokonce i dva kluci z dorostu chodili pomáhat do přípravky. Z toho všeho máme velkou radost.

Děti mají možnost trénovat s klukama, na které se chodí dívat na zápasy a hned to má všechno jiný šmrnc. Je dobře, že tohle propojení je, že funguje a že se stále více lidí zapojuje. Mladá krev je vždycky potřeba a je to jen ku prospěchu.

Jako velké plus letošní sezony vidím i zavedení speciálních tréninků, takzvaných „developmentů“. Na těchto trénincích, na které může přijít hráč ze kterékoliv kategorie, jsme se zaměřili na dopilovávání dovedností, na které není při klasickém tréninku dostatek času a prostoru. Tohle jsme zavedli na zkoušku a během sezony jsme měli plno pozitivních reakcí.

Na starosti to měli Tibor Helísek s Tomášem Kavanem, jakožto profesionální trenéři, kterým pomáhala spousta dalších trenérů. Myslím si, že se nám to osvědčilo a máme v plánu v tomto pokračovat i v příští sezoně.

V sezoně 2018-19 proběhly dvě svazové náborové akce s názvem Týden hokeje. Pořádaly se Školičky bruslení, uskutečnil se Pochod Drtičů ulicemi města… Jak jste spokojen s tím, jak se klub v uplynulé sezoně prezentoval?

Vždycky je co zlepšovat a nikdy nemůžeme být spokojeni. Chtěli bychom propagaci klubu stále vylepšovat a to i ve spolupráci s městem. Není to ale snadná práce, protože v Hodoníně je více než padesátka klubů a kroužků, které se nějakým způsobem zabývají sportem. Portfolio sportů v našem městě je hodně široké, což je samozřejmě jenom dobře, ale o to těžší je se prosadit nebo zviditelnit se.

Naše výhoda je ta, že Hodonín byl, je a bude hokejové město. Hokejová tradice je tady obrovská. Naším cílem je zatáhnout do hokejového dění ještě více rodiče, školy a školky. Budeme chtít zopakovat pochod městem, který měl opravdu výborný ohlas. Jsme v kontaktu i s našimi partnery, pro které chystáme různé další akce, kterými chceme poděkovat za jejich podporu.

Určitě se prezentace klubu v poslední sezoně hodně zlepšila a to nejen díky výše zmíněným akcím, ale velké poděkování patří také celé klubové redakci, která se stará o nejen o náš web, ale i o sociální sítě. Na závěrečném sezení s vedením klubu a hráči jsem pronesl, a stojím si za tím, že pro mě je web shkmhodonin.cz jedním z nejlepších v celé republice. Spolupráce funguje naprosto bezproblémově a je na opravdu špičkové úrovni.

Nemůžeme zapomenout ani na téma „Dukla“. Jaký je Váš názor na tento projekt?

S Martinem Vyrůbalíkem jsme pochopitelně v kontaktu a vše spolu konzultujeme. V tomto projektu se angažovalo hlavně vedení SHK Hodonín a musím férově přiznat, že paní Gajošová mi dvakrát volala a ptala se na možnou spolupráci. Zatím tomu necháváme otevřený konec, protože podle posledních informací, které všichni máme, svaz tento projekt pro příští sezonu odložil.

Každopádně, na mimořádné Valné hromadě SHKM jsme byli pověřeni VH k jednáním v projektu Dukla. Celá Valná hromada a všichni členové jsou za jedno v tom, abychom udělali maximum pro to, aby se pro Hodonín podařilo zajistit první ligu, kterou si všichni fanoušci přejí a zaslouží si ji.

Děkuji za rozhovor.

Inventura

• Inventura #1 - Jan Prčík: Touha něčeho dosáhnout byla v mužstvu obrovská

• Inventura #2 - Martin Vyrůbalík: Lepší zakončení první sezony jsme si ani nemohli přát