Martine, jste mistři. V historicky první sezoně jste hned ovládli Krajskou ligu. Ptát se, jestli jste se sezonou spokojeni, je asi zbytečná otázka…

Spokojení jsme určitě nadmíru! Celá sezona nakonec dopadla tak, jak jsme ani nedoufali a lepší zakončení první sezony jsme si ani nemohli přát.

Museli jste během sezony řešit nějaké problémy s kádrem?

Věděli jsme, že je potřeba na některých postech posílit, protože na začátku jsme neměli dostatečně široký kádr, takže jsme během sezony pracovali na příchodu některých hráčů. Potřebovali jsme trochu posílit na některých postech, takže jsme v průběhu ligy přivedli Toma Poláka, Michala Venclíka, Kamila Rýpara a Víťu Černohouse. Kolem Vánoc pak přišel Zdenko Kotvan, s nímž jsme byli v kontaktu de-facto od léta. Zdenko přišel, chvilku s námi potrénoval, a myslím si, že v playoff kluky výborně podržel.

Byly i situace, kdy se ozvalo SHK, a hráče, které jsme od nich měli na hostování, chtěli zpět do mužstva pro druhou ligu. To pro nás bylo pochopitelně složité, protože by nám to totálně rozbilo složení lajn. Naštěstí jsme to ustáli a bylo super vidět, že ti kluci za nás chtějí hrát. Problémy pak v playoff nastaly s termínovou listinou a kolizemi zápasů, ale to jsou už známé věci a bylo o tom řečeno snad už opravdu vše.

Jak dopadla sezona z ekonomického pohledu?

Na to je asi v tuto chvíli jediná a jednoduchá odpověď a to je ta, že budeme plus minus na nule. Čímž jsme vlastně splnili předsezonní cíl. Věděli jsme, že dostat se do plusu bude těžké až nereálné, ale nechtěli jsme končit sezonu v červených číslech. I díky přízni fanoušků byl příjem do pokladny větší, než jsme čekali.

Na druhou stranu byla sezona hodně dlouhá a na finance náročná. Klukům jsme slíbili například hokejky, které se pochopitelně lámou, a nikdy nejde odhadnout, kolik jich bude potřeba. Přesná čísla zatím nemám, ale jak už jsem řekl – věřím tomu, že budeme zhruba na nule.

Na zápasy A-týmu v Krajské lize chodila spousta fanoušků. Co říkáte na možná až nečekaně velký zájem veřejnosti o vaše zápasy?

Všichni jsme na to byli zvědaví a byli jsme plni očekávání. Věděli jsme, že hráči jsou z Hodonína a okolí a že by se na ně mohly chodit dívat rodiny, kamarádi a známí. Už na první přípravný zápas přišla spousta lidí, ale vzhledem k tomu, že jsme si byli vědomi toho, že ve městě je i vyšší soutěž, tak jsme neměli nějaká přehnaná očekávání.

Taky jsme se trochu báli toho, že by lidi mohli být hokejem „přejezeni“, takže jsme říkali, že když bude chodit 300 – 400 diváků, tak to bude super. Fanoušků ale chodilo mnohem víc a vůbec největší překvapení pro nás všechny bylo, že se vytvořil kotel, který fandil neúnavně každý zápas od začátku až do konce.

Celá střídačka tu podporu vnímala a cítila a to, jak nás fanoušci hnali, všechny motivovalo a dodávalo sílu. Fanoušci byli celou sezonu opravdu sedmým hráčem na ledě!

V sezoně se vedení snažilo oslovit širokou veřejnost. Ať už velkoplošnou pozvánkou na hlavní křižovatce, nebo jednorázovými akcemi jako letáky či spoty v rádiu. Jak jste spokojen s prezentací klubu?

Myslím si, že to bylo hrozně důležité. Hlavně ze začátku, když mužstvo začínalo. Bylo potřeba se dostat do podvědomí a povědomí fanoušků. Internet sledují v dnešní době všichni, ale promo akce, jako již zmíněný banner na hlavní světelné křižovatce, kudy denně projdou stovky až tisíce lidí, nebo předsezonní Pochod Drtičům městem či letáky a plakáty po místních restauracích a hospodách, to všechno tomu taky rozhodně moc pomohlo. Celkově byla, podle mého, prezentace klubu na vyšší úrovni, než je Krajská liga.

Po vítězném finále se mezi fanoušky hodně diskutovalo o tom, proč tým nehrál kvalifikaci o postup do druhé ligy. Můžete celou situaci trochu osvětlit?

Celá ta situace byla od samého začátku hodně zmatená a nejasná. Z naší strany to bylo podcenění situace. Nikdo z nás před sezonou ani ve snu nepomyslel na to, že bychom se hned v prvním roce dokázali dostat tak daleko.

Byli jsme nováčky, rozkoukávali jsme se kolem sebe a zjišťovali, co všechno tato soutěž obnáší. Na začátku jsme i proto celou situaci kolem kvalifikace podcenili. Celý tento systém je ale podle mě hodně nešťastný a na nadcházejícím aktivu budeme rozhodně apelovat na to, aby se postupový klíč jednak změnil, a hlavně, aby bylo od začátku všem jasno, jak se věci mají.

A za sebe můžu říct, že mě to mrzí, že jsme do kvalifikace nemohli. V tuto chvíli nebylo rozhodující to, jestli chceme nebo nechceme postupovat, ale hráči i fanoušci by si ty kvalifikační zápasy zasloužili a určitě bychom si je všichni užili. Z naší strany to určitě byla chyba, ale věřím, že to fanoušci pochopí a odpustí nám to.

Dalším velkým tématem je takzvaný projekt „Dukla“. V jakém bodě se nachází jednání o možné první lize pro Hodonín?

Dukla je určitě velké téma. Byl jsem osloven panem Liborem Zábranským, který nabídl tento projekt městu Hodonín a zeptal se mě, jestli bych se na projektu Dukla nechtěl podílet, čímž jsem byl samozřejmě poctěn. Probírali jsme to spolu ze všech stran, proběhla i nějaká jednání, mimo jiné i se zástupci města, a jednu dobu to vypadalo, že je to de-facto už hotová věc.

V tuto chvíli je však situace taková, že svaz dal projekt Dukla pro příští sezonu k ledu. Uvidíme, jestli se ta myšlenka obnoví příští rok, ale to je teď hrozně daleko. Nicméně určitě se o tom všem ještě povedou další jednání a o výsledcích budeme fanoušky informovat.

Projekt Dukla je tedy pro tuto chvíli pozastaven, ale určitě se od něj neupouští…

Přesně tak. Ta myšlenka tady stále je, i vedení SHKM je jí nakloněno a já osobně bych se jí nebránil. Město i okolí a hlavně fanoušci si první ligu zaslouží. Byla by samozřejmě paráda soutěž vyhrát a vybojovat si to, ale pokud by tady byla šance, že by nám byla soutěž přidělena prostřednictvím tohoto projektu, tak bych do toho určitě šel a chtěl bych být u toho. Ale uvidíme, jestli to bude nebo nebude. To momentálně nezávisí na nás.

Jsou už nějaké náznaky toho, jak by mohla vypadat Krajská liga v sezoně 2019-20?

Abych řekl pravdu, tak zatím žádné zprávy nemám. Určitě se ale v nejbližší době začnou objevovat první informace jak o podobě soutěže, tak o našem mužstvu pro příští sezonu. Začneme jednat s hráči o tom, kdo bude moct a chtít pokračovat, stejně tak se budeme bavit o pozici trenéra, která je pro nás v současné chvíli asi nejhlavnější téma.

Proběhla už nějaká jednání s hlavními partnery klubu? Mají současní partneři zájem pokračovat? A projevila se už povedená sezona nějak na zájmu nových potenciálních partnerů?

Zatím jsme se s partnery nesešli. Ještě nemáme ani dva týdny po skončení sezony (rozhovor vznikl ve čtvrtek 11. dubna, pozn. red.), ale určitě se našimi partnery setkáme. Z minulosti ale máme podporu přislíbenu. Pro sezonu 2019-20 už můžeme počítat i s podporou města a záleží samozřejmě na tom, jak vysoký budeme mít rozpočet.

Věřím ale, že jak hlavní partneři tak i všichni ostatní nám zůstanou věrní a že i do další sezony půjdeme společně. To, že se podařilo soutěž vyhrát, je samozřejmě také zásluha a vizitka pro naše partnery, kterým jsme moc vděční a já bych jim chtěl touto cestou ještě jednou moc poděkovat za spolupráci v uplynulé sezoně.

Během sezony se mezi partnery klubu postupně objevovala nová jména. Měla povedená sezona a dobrá prezentace klubu vliv na zájem potenciálních partnerů?

Určitě ano. Před naší první sezonou jsme udělali myslím si povedenou prezentaci, ve které jsme představovali náš klub a kterou jsme rozeslali několika potenciálním partnerům. Ne snad, že by to bylo něco stěžejního, ale tohle jsme brali jako takový základ, aby se firmy a společnosti vůbec mohly dozvědět, že existujeme a jaké máme plány.

Tohle samotné samozřejmě nestačí, a proto se následně vedla i nějaká jednání, díky nimž nám přibylo pár nových partnerů, za což jsme pochopitelně všichni moc rádi. V oslovování nových partnerů budeme i nadále pokračovat, protože hokej na každé úrovni stojí peníze a těch není nikdy dost. A pokud bychom v budoucnu chtěli myslet na postup, tak by bylo financí potřeba ještě o mnoho více.

Vy jste stále ještě aktivní hráč. Jak jste zvládal spojit funkci manažera týmu a extraligového hráče?

Bylo to pro mě nové. Navíc se nám vloni v létě narodila dcerka, přestěhovali jsme se do Hodonína a do Olomouce jsem to tak měl ještě dál, takže to bylo všechno hodně náročné. Mám ale štěstí na lidi kolem sebe, kteří se do všeho pustili na sto procent a ve všem mi ohromně pomáhali.

Ať už to je sekretář Milan Kuba, který se nám staral o administrativu. Roman Bárta, který se staral o mužstvo z pozice vedoucího a kustoda. Petr Uřičář, který se staral o organizaci domácích zápasů. A spousta dalších lidí, kteří odváděli celou sezonu skvělou práci a i jim patří velký dík.

Já jsem se vlastně staral jen o hráče a o komunikaci s trenérem a můžu říct, že to všechno bylo naprosto bez problémů a na vysoké úrovni. Bylo to pro nás všechny těžké, chvílemi hektické a nové, ale důležité bylo, že to všichni dělali proto, že to chtěli dělat a i proto to všechno klapalo.

V příští sezoně to bude nejspíš probíhat velmi podobně, jelikož já mám v Olomouci ještě smlouvu a projekt Dukla pro sezonu 2019-20 určitě nebude. Nasadili jsme si laťku hodně vysoko, ale stále je na čem pracovat a je pořád co vylepšovat. Věřím, že se s tím i příští rok popereme a zvládneme to.

Chtěl byste něco dodat závěrem?

Určitě bych chtěl ještě jednou poděkovat fanouškům! Kdybych je nezmínil na prvním místě, tak by to byla hanba, protože to, co celou sezonu předváděli, to bylo společně s výkony kluků na ledě to, co nám všem dělalo od srpna až do dubna největší radost.

Věřím, že si fanoušci sezonu i mistrovské oslavy užili jak se patří, a že nás budou i v příští sezoně podporovat minimálně stejně tak skvěle, jako tomu bylo letos. My se budeme na oplátku snažit předvádět ten nejlepší hokej, který je bude opět bavit.

Rád bych poděkoval také našim hlavním partnerům - firmám G-mont a STAVEBNÍ FIRMA PLUS, bez kterých bychom sezonu ani nerozjeli, a samozřejmě také všem ostatním partnerům, kteří se na naší mistrovské sezoně podíleli.

A nesmím zapomenout na svoji manželku, pro kterou to bylo daleko těžší než pro mě, takže bych jí tímto také rád poděkoval za trpělivost a podporu.

Děkuji za rozhovor.

Inventura

• Inventura #1 - Jan Prčík: Touha něčeho dosáhnout byla v mužstvu obrovská