Páté z celkem šesti pokračování našeho „letního“ seriálu o hodonínských odchovancích zamíří nejprve k německým hranicím, konkrétně do lázeňského města Karlovy Vary. Pak se vrátíme na Moravu, lépe řečeno do hanácké metropole jménem Olomouc a dnešní putování zakončíme o zhruba dvacet kilometrů jižněji v Přerově.
Páté pokračování našeho seriálu načne ohlédnutí za sezonou obránce Davida Turečka. Šestnáctiletý zadák aktuálně obléká dres karlovarské Energie. Na západ Čech zamířil po dvou letech strávených u přerovských Zubrů. „V osmé třídě mě kontaktoval pan Kužílek a přestoupil jsem z Hodonína do Přerova, kde se hrála extraliga mladšího dorostu, což byl hlavní důvod mého přestupu.
Po dvou sezonách na Hané jsem přijal nabídku od Karlových Varů. Ve Varech mají výborné podmínky pro další zlepšování se. Jediné mínus byla vzdálenost, ale angažmá zatím splňuje veškerá má očekávání a jsem tady hodně spokojený “ přiznává vytáhlý, sto devadesát čtyři centimetrů vysoký zadák.
Sezona 2016-17 se karlovarským mladším dorostencům příliš nezdařila, na vytoužené playoff nakonec Energii chybělo osm bodů. „Z týmového hlediska se nám sezona nepovedla. Hlavní cíl byl playoff, a to se nám bohužel nepodařilo. Hlavním důvodem tohoto neúspěchu podle mě bylo to, že jsme nedokázali bodovat ve vyrovnaných zápasech, které končily o jeden nebo dva góly,“ přidává svůj pohled Tureček, který si do svých osobních statistik zapsal devatenáct kanadských bodů ve třiceti zápasech.
Začátek ročníku mu ale vinou operace kolene unikl. „Vzhledem ke zranění jsem žádná velká očekávání neměl, přesto si myslím, že se mi sezona docela povedla. Doufám ale, že příští rok bude lepší,“ přidává své přání šestnáctiletý hokejista, který letos nakoukl poprvé i o kategorii výš. Za starší dorost odehrál celkem osm utkání, včetně dvou duelů v playoff.
A jaké má David Tureček plány na novou hokejovou sezonu? „Pro příští sezónu mám velké cíle, ale ty si nechám pro sebe. Uvidím na konci sezóny, jestli se vyplní. Mým největším snem je hrát za českou reprezentaci a samozřejmě bych si chtěl zahrát v NHL,“ zakončuje naše povídání urostlý obránce Karlových Varů.
Barvy olomouckých Kohoutů hájí od začátku sezony 2016-17 další z hodonínských odchovanců - Tadeáš Pospíšil, kterého na Hanou vedla vidina vyšší soutěže. „Chtěl jsem si zahrát extraligu mladšího dorostu a zjistit co to obnáší,“ říká šestnáctiletý střelec, jehož příchod do Olomouce se rodil poměrně dlouho. „Se zástupci klubu jsme byli v kontaktu delší čas, asi rok jsem chodil do Olomouce na zkoušky, definitivní rozhodnutí padlo na konci sezony 2015-16,“ přibližuje anabázi svého přestupu ke Kohoutům.
Na Hané je talentovaný útočník spokojený. Ze začátku měl trochu problém zapadnout do nové kabiny, protože nevěděl, co od nového prostředí očekávat. Postupem času ale bylo vše bez problémů. Důkazem budiž i to, že se ve své první sezoně v novém týmu ihned stal nejproduktivnějším hráčem mužstva. „Nebylo to asi nejhorší, protože jsem vyhrál týmové kanadské bodování, ale vzhledem k mým předchozím sezónám si myslím, že to mohlo být i lepší,“ říká sebekriticky.
V sezoně jej ale potkala i nepříjemnost v podobě zranění v oblasti třísel, které jej na měsíc úplně vyřadilo z hokejového života. „Nemohl jsem dělat vůbec nic, takže jsem totálně vypadl z tréninkového rytmu. Pár zápasů jsem zaostával, ale naštěstí jsem se dokázal rychle vrátit do formy,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle.
Z týmového pohledu však olomoučtí mladší dorostenci spokojeni určitě být nemohou. Z osmatřiceti utkání vyhráli jen devět a sezonu zakončili na posledním místě tabulky. „V důležitých momentech jsme nehráli jako tým. Všechno se to odvíjelo od toho, jestli jsme vyhrávali nebo prohrávali a hlavně podle toho se podle mě měnila nálada týmu, což zapříčinilo další výsledky,“ myslí si.
Před útočníkem, jehož největším snem je zahrát si jednou v zámořské NHL v dresu Detroitu Red Wings, stojí na podzim další velká výzva. „Hlavní cíl pro novou sezonu je jasný, dostat se do kádru staršího dorostu v Olomouci a zkusit se znova umístit na vrcholu bodování v týmu. Doufám, že se mi vše splní, budu pro to dělat maximum a uvidím, co se bude dít dál,“ říká odhodlaně Tadeáš Pospíšil.
Někdejší kapitán hodonínských mladších žáků Martin Borot už třetí sezonu hájí barvy přerovských Zubrů, kam jej stejně jako Davida Turečka přivedl trenér Radomír Kužílek. „První dva roky se nám povedly, jen je škoda, že jsme v obou případech vypadli hned v prvním kole. V Přerově jsem si musel zvykat na úplně jiný přístup k hokeji, ale také například na internát. Trenér nás vedl k tomu, abychom se věnovali nejen hokeji, ale také kladl důraz na to, abychom měli dobrý prospěch ve škole,“ prozrazuje sedmnáctiletý útočník.
Po dvou letech v extralize mladšího dorostu se letos poprvé posunul do staršího dorostu, který měl před sezonou vytyčen jasný cíl, kterým bylo vybojovat postup do extraligy. Jako „prvoročák“ plnil Martin v týmu dokonce roli asistenta kapitána. „Měli jsme hodně vysoké ambice. Po dobrém začátku ale někteří v týmu trochu zvolnili. Dostali jsme se do finálové skupiny, tam se nám však naše cíle naplnit nepodařilo. Docházely nám síly a extraliga se nám vzdálila. Je to škoda,“ lituje Borot, podle nějž tým rozhodně měl kvalitu na to, aby si postup vybojoval.
Sto osmdesát centimetrů vysoký forvard patří mezi hráče, kteří vynikají svou bojovností. Nikdy si moc nezakládal na osobních statistikách. Sám sebe považuje za bojovníka a vždy na ledě odevzdává maximum pro tým. „Sezonu hodnotím kladně, vždycky to ale samozřejmě může být lepší. Hodně jsem se zlepšil v osobních soubojích, dohrávání hráčů, odebírání puku, blokování a dalších aspektech hry. Je to černá práce, kterou málokdo vidí, ale pro tým je důležitá a trenéři to ví. Stále je ale co zlepšovat,“ přiznává útočník, který ve své první sezoně ve starším dorostu posbíral ve třiceti zápasech velmi solidních sedmnáct kanadských bodů.
V sezoně 2017-18 by mohl Martin Borot oblékat dres brněnského Warrioru, kterému se podařilo probojovat do extraligy, a jehož zástupci hodonínského rodáka oslovili. Ve hře je ale i jiná varianta. „Chtěl bych to zkusit v Olomouci, jelikož jsem v Přerově na škole a mohl bych tak v klidu dojíždět,“ poodhaluje své možné plány a dodává: „Mé cíle v nadcházející sezoně jsou rozhodně ty nejvyšší, chci se probojovat do sestavy, vyhrát s týmem co nejvíc zápasu a udělat nějaký výsledek. V budoucnosti bych se chtěl snad hokejem jednou živit.“
Předchozí díly
• Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #1
• Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #2
