Libore, jak hodnotíš ze svého pohledu letošní sezonu?

Ze svého pohledu ji hodnotím velmi kladně. Popravdě jsem před sezonou moc nepočítal s tím, že s bych si mužský hokej ještě zahrál, ale když jsem šel do juniorky Baníku, tak jsem sem šel i s tím, že bych se chtěl pokusit probojovat se do A-týmu. A za to, že se mi to nakonec povedlo, jsem moc rád.

Jak už zaznělo, do Baníku jsi přišel až před letošní sezonou. Řekni nám něco o Tvé dosavadní kariéře…

Od malička jsem hrál v Uherském Ostrohu, kde jsem byl až do starších žáků. Pak jsem odešel do Zlína, kde se mi podařilo se usadit a kde jsem hrál dva roky v dorostu. V minulé sezoně jsem přešel do juniorky, kde jsem už tolik nehrál, takže jsem hrál zároveň i Krajskou ligu za Uherský Ostroh. Loni v létě jsem pak přišel do Baníku.

Premiéru sis odbyl v nepovedeném domácím zápase s Technikou (1:4). Pamatuješ si ten zápas, nebo máš první zápas trochu v mlze?

Nejsem úplně ten typ, který by si pamatoval všechny své zápasy. Některé momenty se mi v hlavě usadí, ale tento zápas si popravdě moc nevybavuji. Spíš se snažím dívat dopředu a soustředím se na to, co bude a tím, co bylo se už moc nezabývám.

Jsi trémista, nebo si spíš z věcí neděláš velkou hlavu?

Dřív jsem býval nervózní celkem dost, ale snažil jsem se na tom zapracovat, takže teď už jsem při zápasech klidnější. Už před nějakými dvěma lety jsem se na tohle začal soustředit. Postupně se to zlepšovalo a letos už jsem nějakou velkou nervozitou netrpěl.

Jak Tě vzala kabina?

Kluci mě vzali suprově. Ještě, než jsem do šatny áčka přišel, tak už jsme se vídali na trénincích, takže jsem nešel úplně do neznáma. Kabina mě vzala, ukázali mi, jak to v ní chodí a myslím si, že i já jsem si zvykl celkem rychle. Ze začátku tam samozřejmě byly nějaké fórky, sbíral jsem puky a tak, ale to je klasika (směje se).

Co bylo nejtěžší při přechodu z regionální ligy juniorů do 2. ligy? V čem byly pro tebe největší rozdíly?

Hlavně si zvyknou na ten styl jako takový. Mužský hokej je oproti juniorce spíš poziční. V juniorce je to rychlejší, vybruslit a okamžitě se hýbat. V mužích to je spíš o tom, najít si vhodnou pozici a vyčkat na správný moment. Ze začátku jsem se s tím trochu pral. Byl jsem zvyklý na ten rozlítaný styl z juniorky. Ale po pár zápasech se to začalo zlepšovat. Snažil jsem se hlavně nedělat chyby.

S trenéry jsme se o tom bavili a říkali mi, abych si spíš podržel puk a ukázal, co s ním chci dělat. Nejsem snad zase tak špatný, abych jen odpaloval – to umí každý. Takže jsem se snažil být silný na puku a nahrávat klukům.

Většinu sezony jsi nastupoval vedle Honzy Švejdy. Jak se Ti s ním hrálo?

Hrálo se mi dobře, byl jsem rád, že mě vzal pod svá křídla a hodně mi to pomohlo. V sezoně jsme se spolu bavili o tom, jak to budeme hrát a myslím, že jsme si dokázali vyhovět.

Co Tě nejvíc překvapilo v letošní sezoně? Herně ale vlastně celkově…

Nejvíc jsem byl překvapený z toho, kolik jsem dostal prostoru a z toho, že jsem si mohl s Baníkem zahrát playoff. Za to jsem moc šťastný.

První dospělou sezonu jsi nakonec zakončil s pěti kanadskými body. Nazval by ses ofenzivně laděným bekem?

Určitě si rád zaútočím. Nejsem ten typ obránce, který je jen vzadu a myslí pořád jen na defenzivu. Rád se podílím na útočení. Rád dávám góly a rád je i připravuji.

Co jsou Tvé své přednosti?

Asi v rychlosti. Letos jsem se zlepšil i ve střelbě od modré, už netrefuji pořád dokola jen prvního bránícího hráče (směje se).

Kde máš naopak rezervy? Co musíš zlepšit?

Řekl bych, že ještě musím zapracovat na technice a vedení kotouče.

Baník má na tribunách velkou fanouškovskou podporu, oproti zápasům mládeže to je asi velký rozdíl, hrát v takové atmosféře…

Mám rád, když je na hokeji atmosféra. Moc jsem se těšil, až si před fanoušky Baníku budou moct zahrát. Na ledě to asi jako většina hráčů moc nevnímám, ale na střídačce nebo v přerušení jo. A je to nádhera. Fanoušci v Hodoníně jsou naprosto skvělí!

Jaké máš ambice pro příští sezonu?

Nic konkrétního. Bavili jsme se s vedením Baníku a chtěl bych v Hodoníně určitě pokračovat.

Co je Tvým snem? Kam bys to chtěl v hokeji dotáhnout?

Na NHL už to asi nebude (směje se). Ale snem je určitě Extraliga. Uvidíme, jestli se mi to někdy splní.