Do kabiny Baníku přišel v polovině října a okamžitě se stal stabilním členem hodonínské defenzivy. Obránce Libor Macháň v sobotu proti Havířovu ve druhé třetině vstřelil důležitou vyrovnávací branku a zaznamenal tak první gólový zápis v zeleno-černých barvách. „Byl jsem za ten gól moc rád. Trochu se mi v ten moment ulevilo, protože v minulém zápase se mi tolik nedařilo,“ přiznává čtyřiadvacetiletý zadák Drtičů.
Libore, proti Havířovu jste vstřelil svou první branku v dresu Baníku. Bylo vidět, že z ní máte velkou radost.
Ano, byl jsem za ten gól moc rád. Trochu se mi v ten moment ulevilo, protože v minulém zápase se mi tolik nedařilo.
Do střelecké pozice Vám výborně přihrál Matěj Mach. Křikl jste si, nebo Vás Matěj viděl, jak si z druhé vlny najíždíte?
Chtěl jsem podpořit útok. Matěj měl krásný přehled a nahrál mi to přímo na hokejku. Měl jsem dost prostoru a jen jsem vystřelil přes obránce do protipohybu brankáře.
V závěru utkání jste šel bránit Jakuba Němce, nakonec jste se ocitl na ledě vedle něj. Co se tam vlastně stalo?
Nahrál jsem v naší obranné třetině Kubovi a on to chtěl zavést do pásma, jenže jeden z protihráčů jej rukou udeřil do hlavy. Hned tam přijel Karfa (Jiří Karafiát, pozn. red.) a na něj nastoupili dva soupeři. Tak jsem mu jel na pomoc a dostal jsem hokejkou do obličeje.
S Jakubem tvoříte první obranný pár. Jak se Vám spolu hraje?
Myslím si, že si od prvního dne hodně rozumíme. Kuba má dobrý přehled a hodně spolu komunikujeme jak na ledě, tak i na střídačce.
V Hodoníně jste jen chvilku, prozatím jste odehrál jen čtyři utkání. Jak své zatím krátké působení na jihu Moravy hodnotíte ze svého osobního pohledu?
Užívám si každý trénink i zápas. Tým je výborný, jak na ledě, tak i mimo něj a jsem moc rád za to, že jsem dostal důvěru a také za velký prostor na ledě. Chtěl bych pomoct týmu, co nejvíc to půjde. A musím zmínit atmosféru na domácích zápasech, která je vždy naprosto skvělá!
Bylo těžké naskočit do rozjeté sezony po tak dlouhé herní pauze? Jak se momentálně herně cítíte?
Určitě bylo. Snažil jsem se udržovat, ale když nehrajete delší dobu zápasy, tak je to pak hodně náročné. Je dost věcí, na kterých musím pracovat. Musím si ještě víc zvyknout na týmový systém a určitě chci hrát víc do těla.
Ve čtyřiadvaceti hrajete poprvé českou seniorskou soutěž. Jak na Vás 2. liga působí?
Na začátek musím říct, že se mi doma hraje lépe než v zahraničí. Na ledě jsem o poznání jistější, než když jsem hrál venku. A druhá liga má dobrou kvalitu, hraje ji plno šikovných hráčů a všechny týmy mají svou sílu.
Co je podle Vás jejím charakteristickým rysem?
Hraje se dost agresivně a týmy jsou vyrovnané. Každý zapas, který jsem zatím, hrál skončil o gól nebo maximálně o dva.
Před příchodem na jih Moravy jste hrál nižší dospělé soutěže v Itálii, Rakousku a naposledy ve Švédsku. Když porovnáte herní styly v jednotlivých soutěžích, která byla podle Vás nejkvalitnější a kde se Vám líbilo nejvíc?
Každá země a její liga má jiný herní styl. V Itálii, a především pak v Rakousku, se hrálo dost tvrdě. V soutěžích hraje hodně cizinců, hlavně Kanaďanů, takže se tam hraje kanadský styl hokeje. Naopak ve Švédsku to bylo založeno na technice, do těla se tam hraje málo a rychlostně to je úplně jiný level. Největší úroveň z těchto tří zemí byla určitě ve Švédsku.
Platíte za ofenzivního beka. V kanadské juniorské GMHL jste v sezoně 2017-18 vyhrál týmové kanadské bodování v klubu South Muskoka Shield, o rok později Vám obhajoba utekla jen o bod. Nehrál jste tam spíš falešného útočníka?
(směje se) V Kanadě padalo více gólů a měl jsem obrovskou důvěru a velký prostor na ledě. Párkrát to tak vypadat mohlo, protože jsem hodně tahal puky a podporoval útok (směje se). Kanadu jsem si moc užil. Byl to můj splněny sen a dost jsem se tam toho naučil, hlavně angličtinu. Jsem vděčný za každou zkušenost ze všech zemí. Myslím si, že to teď můžu všechno zúročit.
